Nokturno.net / tvorba / dílko

Odbíjí poledne
a já našlapuju na stojící vzduch,
tráva šimrá mi chodidla
a ty chytáš mě za ruce...
Lásko, stejně mi je zima!
Taková zima...
Polib svou nevěstu!

Na loučce malebné
vykráčím magický kruh
a na rty ti potřu povidla...
Neutečeš, mou krásou přinucen!
Lásko, obejmu tě hrozbama svýma...
Chtíč je má vina...
Dám ti polibek na cestu!
( Ty víš, že nevrátíš se již...)

V stínohře sešedlé
budeš múj druh,
kým jsi živ, pak změním pravidla-
tobě by nesvědčelo polední slunce...
Ach vy muži, pak z vás jde jen zima!
Taková mrtvolní zima!!
Políbila tě polednice...

( Cestou přes pole od kostnice,
bál ses upírú, ale zapomněl na jiné nezbednice,
proč všichní myslí jen na Ďáblovi noční milostice-
když my jsme jeho nevěsty, panny- jsme polednice... )