Nokturno.net / tvorba / dílko

Rudé lucerny pídi nad zemí.
Oči žhnoucí ve tmě.
Doteky o hrany...
Milenka-inkarnace soužení
hrá na rty letmě.
Vyznání od dámy...
Z tmavé uličky.

Dým zvedá se jí zpod botek.
A parfém od ňader.
Pohlazení křídlem cherubína...
Na krku cítí její podpatek.
Ani neví kdopak je Jezábel,
ale hyzdí ji stejná vina.
Krade mužúm dušičky...

A oni jí berou sny za pár stříbrných-
páchá hloupý hřích...

Tak zavři moudrou z knih
a přiviň jí k sobě...
Lancelot- jeden z posledních
co kázat múže na jejím hrobě...

Protože jí někdy nechal i zlatý penízek...
Protože někdy jí i miloval...
Protože někdy jí chtěl i spasit...
Ale pak si to rozmyslel a tu poctu nechal Jemu...