Nokturno.net / tvorba / dílko

Chce to možná trochu více víry,
aby se mi v srdci vyplnili díry.
Skuliny po všech zraněních
vytvořené lidským marněním.
Tu a tam přidat trochu něhy
a roztát jako jarní sněhy.
Pak krása najde ve mě svojí tvář.
A v tiché noci vyjeví se svatozář
tisíceré rozsvícené hvězdy
jež mi v srdci sídlí.
Tím byla bych ta správná,
mravná,odvážná a vážná
v situacích protínání srdce.
Když vytáhneš z rukávů
své jedovaté bodce.
V objetí padnu tváří k zemi
ach proč těžko je mi?
Tys sličný princ pln temných stínů
a já pod pohledem tvým s nocí splynu,
když umírám s láskou v očích.
A ač snažila jsem se býti pěknou,
přesto tvé brutality nezměknou....