Nokturno.net / tvorba / dílko

Dívá se do zrcadla
a myšlenka, co ji napadla,
je spásonosná.
Se smíchem pobíhá bosá,
na chodidlech šimrá ji rosa,
je tolik krásná.

Plachtí jitrem její vlasy,
tolik chce hrát si,
ráda sní.
Plaché oči hluboké,
úskočné i divoké,
při dešti bdí.

Svádí tě pohledem.
Ona je touha,
je tráva jitrem orosená.
Jen jednou se s ní pomilovat
a pak -
- pak štěstím skonat.