05.12.08 | Yasminne, @, další tvorba | 2241 x | vypínač
Na louku slunce svítí,
jemně hřejí jeho paprsky.
Ve vánku se pohupuje kvítí,
Včelky si vychutnávají své pamlsky.
Z dálky je slyšet elfů zpěv,
klidné a lehké pohlazení,
zde nepanuje žádný hněv,
slaví se jarní probuzení.
V rytmu hudby pohupuje se každý květ,
V dálce úzký potok šumí,
Příroda si hraje s vůní,
snad nikdo by nenarušil tento svět.
Přesto se v dáli něco mihne,
vypadá to jako kůň.
Srdce mi lehce zjihne,
když spatřím poblíž tůň
a u ní stojí jednorožec.
Aura kolem něho září,
vyznačuje čistou lásku.
Však taur tu nádheru zmaří,
když dotkne se svého pásku,
snažíc se zbraň uchopit.
Zběsile jednorožec uhání,
jenž nebezpečí cítí,
trávu kopyty rozhání
a zadupává kvítí.
Proč člověk vše pěkné zkazí,
Používá jen hrubou sílu.
Elf ho jistě jednou na kolena srazí
a docílí míru,
jenž přinese přírodě klid.
svoboda touha láska beznaděj krev erotika * zoufalství příroda vztah x aa vztahy osud srdce marnost bolest smrt poezie emoce podzim žena humor čas sen naděje samota .. deprese haiku antilistí . nenávist vzpomínka horor město jen tak voľný verš fantasy pocity hrůza tma cesta život momentka les smutek sex mládí přetvářka realita strach temnota vyznání sobota noc ... povídka pocit horror zklamání zima
Nokturno je místem pro všechny milovníky fantasie, dobrého počtení a rozumné rozpravy.
©1999-2024 Skaven
komentářů: 14769
článků: 557
obrázků: 3653
dílek: 6441
autorů: 866