29.09.04 | Calwen, @, další tvorba | 2771 x | vypínač
Rozpraskanými rty chraptivě šeptám prokletí,
hlas mi selhává.
Za všechna příkoří, za zmařenou lásku, ze bolest,
teď zaplatíš.
Déšť mi z tváří smývá třpytivé slzy
a hromy soucitně slibují svou pomoc.
Bledá, oči upřené do nesmyslnách dálek,
kam vidím jen já,
vybavuji si tvou tvář, tvůj pohled.
Chci tě nenávidět, ale vše, co cítím je jen smutek.
A za ním, ač se stydím, stále ta naivní láska.
Nejistotou, trémou, vzrušením
potí se mi dlaně, když je zdvihám k nebi
a hladím blesky.
Země pije rudou krev z mých rozdrásaných, bosých nohou
a na oplátku splní mi přání.
Jen jedno, to nejtajnější...
Vítr se snaží pochovat mé nahé tělo,
otřásající se v zimnici,
a já se mu poddávám.
Tak jako tobě.
Probouzím se zakrytá listím,
a toho překrásného rána
vykopu ti pod staletými duby hrob.
krev smutek zima pocity emoce ... smrt sobota hrůza marnost sex naděje osud svoboda les voľný verš cesta sen realita * deprese . podzim noc přetvářka aa poezie samota strach haiku město vzpomínka žena láska vyznání vztahy horor jen tak horror humor povídka zoufalství .. fantasy mládí život nenávist srdce příroda erotika zklamání vztah momentka tma beznaděj pocit antilistí bolest čas temnota x touha
Nokturno je místem pro všechny milovníky fantasie, dobrého počtení a rozumné rozpravy.
©1999-2024 Skaven
komentářů: 14769
článků: 557
obrázků: 3653
dílek: 6445
autorů: 866