Nokturno.net / tvorba / dílko

Rozsypané sklo, nekonečno střepů,
prasklý obraz průhledného ráje a odrazy všech světů.
Plné hrsti radosti, ruce do krve rozedrané,
střepy se krmí mou krví. Láska?
Odlesky paprsků pouličních lamp oslpeují mou mysl
a nutí mě se bát.
Vždyť střepy přinášejí štěstí!
Prohlížím si ty plané sliby v mých dlaních
a pohled mi tisíckrát vrací uslzená tvář.
Vykřiknu a slzy smyjí krev a utopí strach,
ruce kolem sebe rozhodí neštěstí i naději.
A každý, kdo se tu zastaví, procitne...