Nokturno.net / tvorba / dílko

Ležíš v tichu obklopený
noční černou prázdnotou.
Tvůj plachý zrak, ustrašený,
probíjí se temnotou.

Pokoj tiše oddechuje,
ty však cítíš něco víc.
Něco lehce našlapuje,
stín dopadá na tvou líc.

Co to ve tmě natahuje
ruce chladné jako led?
Smyčku kol tě utahuje,
nadechni se, rychle, hned!

Jakoby vzduch kolem tebe
rozpadl se v černý prach.
Dýchat nelze, jenom zebe
a do plic ti vniká strach.

Místo krve ti koluje
v žilách černý, hustý maz.
Závoj srdce zahaluje,
vtéká ti až v konec řas.

A pak náhle zavlnění,
tělo už je samý prach.
A po tobě už nic není,
teď tu vládne jen KRÁL STRACH.