Nokturno.net / tvorba / dílko

Převaluju se ti na posteli.
Líně...
Jak mlha nad řekou-
k ránu -
beztak mě vyženeš...
Do mé komnaty.
Kdys celý den na rozkoš myslel´s a co teď?
Ach, snad začnu ti říkat "drahý přiteli".
Vilně.
A s medem na rukou-
pohladím tělo mému pánu-
snáz si pak vzpomeneš...
Kudy do mé komnaty.
Kam bys ´šel těď?
Kdysi byla jsem ta co nenáviděl dvúr-
nestydatá běhna.
Třpytka pro krále,
co rouhá se cti-jeho ženě!
Ach krásné časy!
Krásná mladost.
To jsi mě ještě miloval môj pane...
Usmíváš se, snad vzpomínkou.
Né ze soucitu.
To byl´s tělem i duší múj.
Laskal jenom moje stehna...
Pak zestárla jsem nedbale
a jenom mládíjest tvým tělem vytoužené...
Mám rvát si proto vlasy?!
Kazit si radost?!
Vím, že duši dal jsi mi pane.
Mezi šperky, cukrátka, vzácné chvilky pocitu...

Ach ano, je brzo a měla bych .
Kdypak potěším tě znovu rozpravou?
Nebo natrhám ti mladé kvítky mezi děvečkami?
A veličenstvo zapomeň na to " jen tebe líbal bych"
Vím že již nejsem pro tebe zábavou,
však láska je mezi námi...

Když se ti na chvíli omrzí ta fyzická...