Nokturno.net / tvorba / dílko

Neladím, nemusím...jsem přece umělec. Konec konců, ty holky to nepoznají.

Mohlo by se jevit zcela absurdní balit - na tu snůšku bezbřeze prázdných metafor a záměrně nepilovaných tklivých tónů - někoho, kdo to prostě nemá šanci uchopit. Uchopit hlavně ze zcela reálných důvodů.
Jak taky asi může působit ryba ve vodě, co se tváří, že má co nabídnout děláním zvuku?
Mohlo by se to jevit také zcela amorální z nějakého snad spíše povrchního lítostivého hlediska – hlediska, kdy výchovou vynucená emoce vítězí nad opravdovým pocitem.
Měl bych se stydět?
Snad, ale to už je otázka norem, o kterých se nesnažím mít ani potuchy. Nejevil jsem snahu vystudovat právo na lidskost, umění nechat sebou protékat lítost a etiku boje muže proti muži - člověku, tváří v tvář sama sobě... tedy těžko bych mohl být jmenován soudcem...
Navíc, je přece nějaká právní klička v tom, že výpověď, jež by mohla poškodit některého z mých blízkých či rodinných příslušníků, lze odmítnout...A existuje snad někdo, kdo se v nejhlubším skrytu duše nepovažuje za osobu sobě blízkou?
Navíc nemít sluch neznamená totéž, co nemít soudnost, či být naprostým idiotem (v tomto případě spíše idiotkou).
Jistá předpojatost vůči mému spravování se hroutí k zemi v již okamžiku poklepání základního kamene neopodstatnělé úvahy pramenící z nedostatku nadhledu. Chcete-li přesně – hroutí se vlivem zákonů slabosti, setrvačnosti (lítosti), akce a rekreace .
Slabost je termín, kterým lze označit stav mysli, když pojímáte jistou nedokonalost za odlišnost. Když vnímáte někoho jako naivního – možná lépe - vychytralého vlka, který čeká u nory trojnohého králíka. A ejhle, ušák si to peláší a kličkuje stejně dobře po třech, jako po čtyřech. A vlk to pravděpodobně na rozdíl od vás ví, a proto dá do toho běhu tolik, co by dal při stíhání jakéhokoli jiného králíka. Kdyby ne, byl by jenom slabochem.
Setrvačnost je jev, kdy převládá lítost nutící k jisté zvláštní ohleduplnosti. Působí na objekt lítosti hybnou silou, jež urychluje jeho procitnutí z krátkého ukolébání, že se neliší od svého okolí. Lítost je jen pokrytecká forma pohrdání. Ukázka toho, že si uvědomujete, že osoba, již lítosti vystavujete, je na tom opravdu hůř. Tato setrvačnost činí nakonec onoho dárce soucitu zbožím vystavovaným ve špatném světle.
Akce bez reakce. Snad bude lepší příklad. Když byl Barak Obama zvolen prezidentem U.S.A., bylo pravděpodobně nejčastěji uváděným faktem, že je to historickým milníkem, neboť se jedná o prvního prezidenta U.S.A. černé pleti,,. Snad není jasněji namířeného prstu na odlišnost tohoto člověka zrovna v tom smyslu, který zdůrazňuje tuto jeho odlišnost. Prstu, který neustále připomíná, že je jinou sortou člověka, než jeho předchůdci. Neslušelo by se raději říci: Jo, zase po nějaké době jeden sympaťák. Nebo byl bych-li demokrat: ,,8 let konzerv je konečně u konce.“ Už to samé zdůraznění tohoto pozitivního jevu (barva pleti – prezident) vytváří hráz, tam, kde by už stopy po takovém pohledu na lidskou odlišnost měly být dávno zahlazeny. Prostě přejít ten fakt a zaobírat se tím, co je na jeho zvolení pro tu zem opravdu důležité…třeba jestli je vyvede z nějaké krize? Chci-li nějakou pozitivní akci, tak snad na její výsledek nebudu reagovat připomínáním toho, co měla v případě mého příkladu v U.S.A. smazat.

Takže si klidně myslete, že mám nechutný smysl pro krutost, když chodím hrát a zpívat mezi neslyšící holky. Hrát jen proto, aby si uvědomily, že jim mávám před nosem něčím, na co nemohou dosáhnout. Nebo, že jsem ubohý outsider v podobě mizerného umělce, co si hledá oběti mezi jinou formou outsiderů.Pravda je však taková, že by se tak na mém místě cítil být zrůdou jen, ten, kdo by tak to jako krutost a nechutnost shledává. Pravda je však taková, že pokud se díky toho cítí některá ještě hůř, tak jen proto, že do nich právě vtiskla podělaná slabost se vyrovnat s vlastní nehandicapovaností, setrvačnost lítosti a reakce. Je mi líto těch, jimž, je někoho líto...

A jestli byla mezi nimi nějaká, která se nechala zblbnout a spala se mnou, tak právě jen proto, proč by to udělala jakákoli jiná. Byl jsem stejně mizerný vlk jako kdykoli jindy. Ba co víc, ty, co podlehly, protože měli pocit, že si jich konečně někdo všimnul, musely překonala ten dlouhý pás ,, nedosáhnutí,, a celou tragikomičnost pohledu na rybu, která ve vodě chtěla něco říci. nikomu nedávám iluzi, ne větší než jaká koli hvězdička podíí plných plyšáků.

Některé z těch mých posluchaček dokonce podezřívám, že dobře poznají, jak a kdy mi to někdy ujede….