Nokturno.net / tvorba / dílko

Začneš jako zrnko v zemi,
jenž dere se vzhůru ven.
Já ti ale říkám předem,
vše je jen a jenom sen.

První kapka rosy lehce zkropí,
ta další posílí, jen dál, dál!
Zůstane prach a nářek pouště,
kde vítr kdysi vál.

Ke slunci stoupáš, dereš se výš.
Mocnější, co mocné sklízí.
V skrytu duše plamínky žhnou,
ten jazyk pekelný…sám jsi, sám,
už k cestě vzhůru nepobízí.

Výšiny oblak, mračna, blesky a žár,
tvá vícetouha dusí, tvá velkost nemá šat.
Kdo jen pomůže malému děťátku…
Hleď! pomalu se blíží kat.

Posmrtná maska teď halí ti tvář,
pomalu, lehce, upadáš v zapomnění.
Však já ti to říkal tehdy,
životem zaplatíš svou krásu i snění.