Nokturno.net / tvorba / dílko

Pojednání o prohnilosti lidské duše

zcela suše
říci se však nedá -
lidé jsou prohnilí až běda.
Hnusí se mi okolní svět
nebo v sobě nosím jed?

Zpověď alkoholika - letmý verš
když sedíš sám a přemítáš
prokletí básníci vymřeli
a mršina je stále v nás
v jarní, letní či jakýkoliv jiný čas.

Probuzení do světa odporu a znechucení,
snad pokrytectví
- a mizí zlomky jasu
však naděje umírá poslední..
a rozednění více není
temný pohled na umírající krásu.

Ubliž sobě a také jiným
- heslo skrytého světa lži
využívej vše - to činím
a realitu nepopři.

Desatero, pravda a vjem
spravedlnosti DOST!
- má zavázané oči
zbývá spousta zlosti jen.

Pak obelháváš sama sebe,
děj a hru kolem tebe,
pocity a to co vnímáš..
hlavu sám sobě tímto stínáš

Bolí něco..
či bolí nic?
utrpení - jest druhé strany ne rub
ale líc..

Tak bard a snílek
uzavírá smysl bytí v místa
-chce se ti plakat dozajista
svět ti zhořkl
a konáš všem
ničí se všichni navzájem
a prohnilost je realita a ne sen...