21.02.09 | čtenář Viktor Nathaniel Lynfortte | 2540 x | vypínač
Byla temná mrazivá noc. Sarkisian seděla na lavičce a její zlaté, téměř k pasu dlouhé vlasy vlály ve větru. Pohrávala si s bílou růží. Stále nevěděla proč se probudila. Prostě jen čekala a vnímala vzdálené vytí vlků.
Náhle TO ucítila. Vzhlédla k listím zapadané cestě, jež byla obklopena lipovou alejí. Po ní kráčela temná osoba. Byl to muž - jeho hnědé a neuvěřitelně dlouhé vlasy též spolu se starým kabátem vlály ve větru.
Jak se přibližoval, Sarkisian se pomalu zvedla a stále ho sledovala svýma modrýma očima.
Upír se před ní zastavil a pohlédl na ni. Jeho jiskrné zelené oči jí vše řekly. Natáhl k ní ruku a tím jí nabídl rámě - dívka s letmým úsměvem přijala. Potichu kráčeli ke hřbitovu.
Brána byla špinavá a bylo zřejmé, že se jí nikdo dlouhou dobu nedotkl. Upír ji svou kostnatou rukou otevřel a oba vešli dovnitř.
Procházeli mezi kříži porostlými nejrozmanitějšími rostlinami. Ve středu hřbitova se zastavili. Sarkisian sledovala desítky městských světel, zatímco k ní zezadu přistoupil upír. Něžně jí odhrnul vlasy z šíje, skrze níž bylo vidět tepnu.
Za svitu Luny vytasil své ostré špičáky, jenž se málo zaleskly. Sarkisian zavřela oči, pravou ruku měla na pase a za ní ji chytil upír. Oba vztáhli levou ruku k Luně. Poté se špičáky zanořily do tepny a Sarkisian s lehkým vzdechnutím pocítila úbytek sil. Teď už to nejde vrátit.
Po ňadrech se jí řinuly slabé potůčky krve a zanechávaly tmavou stopu na korzetu. Dívka začala ztrácet vědomí - upír ji jen pustil. Sarkisian spadla na zem a při tom jí z ruky vypadla růže. Její bezvládné tělo leželo v mrazu a pomalu z něj utíkal život.
Upír, jakožto projev lítosti, ztratil pár kapek slz. Odcházel, spíše se ztrácel v temnotě.
Druhého dne kostelní zvony bily jen pro zesnulou dívku. Její tělo bez krve leželo v pozlacené rakvi. Postrádala též duši, která vyčkávala na chvíli Znovuoživení mrtvého.
Sarkisian byla pohřbena v dosti temné části hřbitova. Jakmile nastala noc objevil se u jejího hrobu upír. Pohladil náhrobek s šedým jménem a šeptajíc Větu probuzení odstupoval od hrobu. Během vteřiny se z hlíny vynořila křečovitě držená, naprosto bledá ruka. Upír ji nemohl pomoci - Sarkisian musela dokázat svou sílu a schopnost přežít. Když upírka vylezla z hrobu, zůstala vysíleně ležet na trávě. Upír ji zvedl a daroval jí mrtvý, přesto životadárný polibek. Tímto se z ní stala pravá upírka.
Dnešní noc patřila jen jim a také Luna dnes osvětlovala pouze svatbu nemrtvých. Upír jí opět nabídl rámě a oba klekli před, troufnu si říci, nejstarší hrob v okolí. Upír z jeho hlíny vyjmul dva stříbrné prsteny s rudým drahokamem. Jeden nasadil na Sarkisianin úzký prsteník a druhý nasadila Sarkisian jemu. Touto hodinou jsou svoji. Nic je nerozdělí. Oba splnili svou povinnost a také povinnost každého upíra.
Za odbíjení půlnoci kostelními zvony zmizeli v temnotě města.
. . .
Jezebel se náhle probudila. Měla pocit, že jí někdo sleduje - otočila se k oknu, ale viděla jen letmo bledou tvář jakési ženy.
Byla temná mrazivá noc. Jezebel seděla na lavičce a její světlé vlasy vlály ve vánku. V tom zřela muže kráčejícího k ní. Snad z nejistoty si pohrávala s bílou růží. Muž se před ní zastavil, daroval jí okouzlující pohled a nabídl jí rámě.
Za vzdáleného vytí vlků a jasného svitu Luny kráčeli alejí . . .
naděje zima realita město . tma haiku strach sex smrt noc sobota aa smutek nenávist temnota momentka voľný verš život ... sen humor antilistí zoufalství pocit cesta pocity erotika povídka x čas marnost jen tak vztah poezie hrůza mládí * krev les horor zklamání osud příroda fantasy vztahy svoboda samota vyznání láska .. podzim žena horror bolest beznaděj touha deprese přetvářka srdce emoce vzpomínka
Nokturno je místem pro všechny milovníky fantasie, dobrého počtení a rozumné rozpravy.
©1999-2025 Skaven
komentářů: 14779
článků: 557
obrázků: 3653
dílek: 6482
autorů: 867