Nokturno.net / tvorba / dílko

V momentech,
kdy prstem kroužíme
v staletém prachu
a rozbředlém citu-
polibky krvavé na rozcestí,
pod sochou Máří Magdaleny
jsou příliš nežné...

V momentech,
kdy v kryptách se budíme
v pověrách strachu,
pod hranami štítú-
doteky chutnající po neřesti,
propletence prstú a zdravasy výdechú
jsou již příliš běžné

V momentech klečeli jsme na kolenou-
někdy v beznaději, někdy v rozkoši...
V momentech s duší propálenou,
čekali jsme až měsíc vše vyřeší...

V momentech kdy byli jsme si blízcí
a kradli víru v kostelech,
aby zdobila rohy lože našeho...
V momentech kdy jako hadi slizcí
krmili se v cizích postelech
a v nich nám to taky slušelo...

V těch momentech strádám
a taky chci tebe...
V momentech se vzdávám,
a hned nato škrábu se zpět do nebe
náruče tvého
i když nejsem anděl
a jednou padnu...