Nokturno.net / tvorba / dílko

.....alejí stromů zas
kráčíš a proklínáš
toto je právě čas
co nemáš ráda

před branou hřbitovní
pohlédneš do dlaní
déšť Ti je políbil
a strach na záda

usedl jak tíha
staletí a věků
chtěla ses objímat
teď ale sama

své kroky ubíráš
na paměť máš větu
,,smrt si nevybírá,
prokletá dáma"

vstupuješ do ticha
otvíráš žalu svět
a sochy andělů
sledují očima

z pískovce,mramoru
vzdychají:,,Prchni hned
milí Tvůj na loži
studenou náruč má!"


ONA:,,nemohu neslyšet
teskné to volání
šeptá mi do vlasů
jak vítr podzimu"

,,já musím nyní zřít
ten kámen náhrobní
co leží na hrudi
tu smutku mohylu"...

už stojíš u hrobu
myšlenky vysíláš:
...,,jsem tady pro Tebe
přicházím oddaně"...

v zemi tvor budí se
snad věčnost usínal
teď slyší srdce tlouct
strach v rytmu kastanět

ON:,,jsi to Ty-má duše,
svobodná vůle snad
vedla Tvé kroky sem
na místo poslední

stačí jen odrýt zem
pod víkem není chlad
ucítíš touhu mou
po Tobě-uhořím!!!"...

slzy ti stékají
a ruce do krve
rozdíráš o hlínu
měla být netknuta

rudé rty čekají
blížence bez růže
dávno se rozpadla
zlověstná předtucha

na mlžném oparu
přichází svítání
stopy jak po boji
dva mrtví v objetí

na dně jámy leží
ůsty se setkali
tisknou je v polibek
nyní již na věky