Nokturno.net / tvorba / dílko

Jednoho dne přišel do velice podivné země mladý zubožený muž. Hned se ho ujal hodně upovídaný občan a než mladík stačil cokoli říci muž mu řekl. „Co se ti to stalo? Pojď do mého domu, ale nikdo nás nesmí vidět. Hned jak ke mně dojdeme musím ti říci pravidla tohoto světa se kterými by jsi tu neměl šanci přežít. A tak mladíka muž uložil do postele obvázal rány a dal napít.„Chtěl bych se představit. Mé jméno zní Mordag v překladu znamená mořský válečník. Jsem jediný, kdo dokáže dál předávat pravidla. Nevím jak je to možné, ale dostal jsem jedinečnou schopnost. O té budu povídat později. Tento svět se jmenuje Sorcha znamená jas, třyp, ale nevím jestli se tento název hodí pro náš svět. Náš svět je ponurý, tmavý a smutný. Toto jméno dal náš první král před dvěma tisíci lety, ovšem to tu bylo ještě krásně. Ale od té doby uplynulo mnoho let a my válčíme s kmenem jménem Dearbhail. Kmenu Dearbhail vládne žena jménem Ceana. Jejich svět je podobný jako náš a proto jej chce získat. Jo a jak zní tvé jméno? Asi jsem ho přeslechl.“ „Ne nepřeslechl ty jsi mne ani nepustil ke slovu.“ řekl mladík všemi svými silami. „Ale, ale... já nevím jak se jmenuji já si pamatuji akorát, že jsem byl v nějaké bitvě, utíkal jsem před vojáky a někdo mě praštil, potom jsem sapdl na kámen a víc už nevím. Pak nastala chvilka ticha. Podivné ticho pak rozřízl Mordag.
„Takže bychom mohli začít s prvním pravidlem. Pravidla musíš dodržovat a zapamatovat si je. První pravidlo zní: Nikdy se nesmíš bavit s příslušníkem jiného kmene, pokud ovšem nepůjde pod bílou vlajkou. (může za to být trest smrti, protože si někdo může myslet, že jsi se spolčil s nepřáteli.)
Druhé pravidlo: Nikdy se nesnaž zabít krále.
Třetí pravidlo: Vodu, jídlo a práci ti určuje náš nadřízený Oxalisis. Musíš ho poslouchat jinak týden prací místo volna.
Čtvrté pravidlo: Každý muž musí umět výborně bojovat aby dokázal odrazit útok.
Páté pravidlo: Nesmíš se bez doprovodu vydávat moc daleko. Žijí tu různí tvorové, kteří dokážou zabít.
To bychom měli doufám, že si teď tyto pravidla dobře zapamatuješ.Tak a teď abych se dostal k té mé jedinečné schopnosti. Já pracuji jako vybírač bojovníků. Ne, že by má práce bavila, ale pravidlo třetí. Co to má společného s mou schopností? Každý tady má nějakou věc ve které vyniká, já mám pouze velice dobrý zrak a vím, že každý bojovník kterého vyberu dokáže bez řečí pro nás ostatní zemřít. Měl by sis toho vážit. Tak, když jsem tě dokázal seznámit s pravidly tohoto světa, se stáváš součástí tohoto místa navěky. Chvilku si odpočiň a pak tě prohlédnu.“O den později „Teď tě čeká prohlídka mnou jestli budeš bojovník nebo jen pomocná ruka. Hmm..... vidím, že máš odvahu. Takže budeš bojovník Než tě seznámím s králem musíš dostat zbroj. Každý kdo je bojovník dostává zbroj se kterou neustále chodí. Dostaneš meč, štít a brnění.“ „Ehm.. neříkal jsi, že práci vybírá Oxalisis? To musíme nejdříve za ním.“ „Vidím, že jsi si ty pravidla velice dobře zapamatoval i když máš amnesii. No vlastně se amnesie tvoří z nějakého zvláštního zážitku nebo pořádné rány do hlavy(smích). To ovšem znamená, že jsi zažil něco co jen tak někdo nezažije.“ „No víš nevím jestli chci být bojovníkem.“ „Jo tak proto se tomu tak bráníš, ty jsi býval kdo?“ „Promiň já si nic nepamatuji.“ „No to je pravda, promiň“ „Nic se nestalo já to tedy zkusím.“„Dobrá, teď ses neodvratně svěřil do rukou válek a nenávisti. Půjdeme za králem, ale tam už musíš mluvit sám. Ty jsi se mi svěřil, že si nepamatuješ své jméno. Král ti jméno dá podle toho jak s ním budeš mluvit. Jdeme nezapomeň dál mluvíš sám.“ A tak mladík přistoupil ke králi. „Nic neříkej vím, nejdříve si tě prohlídnu. Hmm...Určitě jsi si všiml, že všichni kolem mají zvláštní jména také ty dostaneš zvláštní. Ty se budeš jmenovat Raven. Spokojen?“ „No, abych se vyjádřil co mé jméno znamená?“ „Tvoje jméno znamená Havran. Jsi bojovník a věřím, že tvé srdce nebude žít v temnotě podle tvého jména, ale pouze oklameš nepřátelé. Budou se tě bát. “ „Jestli smím být tak zvědavý můj pane jaké je tvoje jméno? A co znamená?“ “Ne to nedělej“zařval Mordag „ „Musím ti říci, že máš odvahu se ptát krále na něco na co se nesmí, ale o tom ještě nevíš a navíc se mi líbíš.“ Mordag rychle odešel. „Me jméno je Sak-La-We což znamená ten, který v mládí utrpěl těžkou zkoušku. Vidím, že už tě Mordag dobře prohlídl a, že se stáváš bojovníkem. Ty jseš nový, proto by mne zajímalo odkud jsi přišel.“ „No víte pane já trpím ztrátou paměti, proto vám asi neřeknu čím jsem býval a odkud přicházím.“ „Ale alespoň něco jsi musíš pamatovat.“ „Ano pamatuji, ale zdají jse mi o tom podivné sny a v noci mne probouzí.“ „Chápu nechceš o tom mluvit“ „A teď už můžeš jít!“ Hned přišel Mordag a Ravena si odvedl. Později se Raven zeptal Mordaga: „Jak to, že se nesmím ptát krále na jméno?“ „No nesmíš, protože je to z důvodu bezpečnosti. Ty seš teď s králem jedinní co znají jméno. Já ho vědět nechci můžeš být rád, že nemáš hlavu dole. Teď ti ukážu kde budeš bydlet a zajdeme za tím Oxalisisem.“ „Proč zrovna teď, když už práci mám?“ „No bude to kvůli jídlu a vodě.“ U Oxalisise zatím bylo rušno. Každý se totiž doslechl, že na kopci Nikura zůtočili Soraté. Soraté byli tvorové, kteří ničily vše co jim přišlo do cesty. Oxalisis fungoval také jako hlídač a v nejnutnějších případech dával rady. A teď jich bylo potřeba víc než dost. Oxalisis měl plné ruce práce a tak neměl čas na nějakého nováčka, který potřebuje zaučit. “Dejte ho k Sidheag.““Jistě„ řekl Mordag a šli za Sidheag. „Mordagu kde jsou vůbec všechny ženy?“ „No víš všechny jsou v podzemí tento svět je moc nebezpečný. Ony tam mají skoro stejně jako tady bývalo. Podzemí ta zkáza ještě nezastihla.“ „A kdo je vůbec Sidheag?“ „Sidheag je žena, bojovnice ona jako jediná prošla zkouškou oddanosti svému řemeslu.“ „Takže ona mne teď bude učit?“ „Máš nějak moc otázek, ano bude tě učit. A budeš se muset učit hodně rychle zachvíly zaůtočí Soraté.“ „Ale já se na to ještě necítím.“ „To tady nikoho nezajímá rozumíš Ravene?! Tady se tě na to nikdo ptát nebude! Budeš se učit převážně v noci a večer Sidheag je noční bojovnice je to takový záškodník. A navíc v noci Soraté spí a nepočítají s útokem.“ Když dorazili k Sidheag tak řekla: “Ahoj jsem Sidheag , ty jsi ten nový? Ráda tě poznávám. Teď ti řeknu pravidla kterými se u mne budeš řídit.„ „Ahoj. No tak povídej stejně už mám hlavu plnou pravidel. A na tvém jméně si asi zlámu jazyk.“ „Jo jasně to mi říkají skoro všichni. Prostě zapomeň na Sidheag a říkej mi Lolo jo?“ “Mordagu můžeš jít.„“Jasně tak zatím.„ „Tak poslouchej. Ty se budeš učit v noci to znamená od devíti do jedné hodiny jasné? Takže přijdeš za šest hodin. Tuhle noc tě musím naučit všechen základ. Je možné, že dobu přetáhneme. Přes den máš volno a musíš mě poslouchat na slovo. Když budeš cokoliv potřebovat nebo ti něco nebude jasné zeptej se. Tak to by prozatím stačilo.“ „No, mě by zajímalo kdy mám spát, když přes den musím hlídat a v noci se učím“ „Prospat se můžeš tak dvě hodiny před učením, pak podle času po učení.“ „To toho moc nenaspím, ale snad si zvyknu. No, ty asi budeš vědět kdo jsou to ti Soraté?“ „To jsou takoví brouci. Chodí velmi rychle a vůbec jsou celkově dost mrštní. Mají velké ostré zuby, kterými ničí úplně vše. Mohlo by to stačit. Zatím běž v devět hodin mě tu najdeš.“ Tak Raven šel vesnicí a pořád nemohl utrhnout oči z kopce Nikury. Ten kopec se mu zdál povědomý. O něco později si vzpomněl na svůj nedávný sen. Okamžitě běžel za Mordagem. „Mordagu, Mordagu kde jsi!“ „Coje hoří nebo co?“ „No skoro, jde o mě!“ „Co se děje to nemůže být tak zlé.“ „No nejspíš ano! Ty jsi jediný komu můžu věřit nikoho jiného neznám.“ „No tak povídej.“ „Víš jak je ten kopec, ten Nikura. Tak mně se zdál povědomý. A až teď jsem přišel proč. Vzpomněl jsem si na svůj nedávný sen a víš proč ho znám? Protože jsem od Ceany chápeš? Já jsem Ceany syn! “ „Ššššš potichu trochu tohle se hlavně nesmí nikdo dozvědět nikoho by jsme tu nepřesvědčili, že tě sem neposlala jako zvěda. A jseš si tím dostatečně jistý?“ „Ano, z toho kopce jsme se dívali na vaší vesnici a Ceana mi povídala, že jednou i téhle vesnici budu vládnout.“ „No to je ještě horší než kdyby hořelo. Teď se to hlavně nesmí nikdo dozvědět. Můžeš to říci jenom tomu komu věříš. Hlavně to neříkej králi ani Sidheag.“ „Možná si vzpomínám i na své jméno. Myslím, že jse jmenuji Lir, ale tím si nejsem jistý.“ „To je dobře hlavně teď jseš Raven tak na to nezapomeň! Jseš Raven a nic si nepamatuješ. A teď pojď dám ti něco najíst.“ Tak šli k Mordagovi domů. Raven se toho nemohl zbavit a myslel na to dlouho. „No víš my by jsme toho mohli i využít. Mohl by jsi zpátky k Ceaně a mohl by jsi dělat zvěda.“ „K ní nechci já chci zůstat tady.“ „No já vím vždyť to byl jen nápad.“ V tom vtrhl jeden muž k Mordagovi domů Raven už ho viděl u Oxalisise. „Honem Mordagu Raven musí za Lolou.“ „Proč co se stalo?“ „Soraté se zase o kus přiblížili. Zdá se, že postupují rychleji než jsme si mysleli! A útok můžeme čekat tak do čtyř hodin!“ Tak na sebe vzal Raven svou zbroj a vyrazil za Lolou. Když vyšel ven všude se všichni velmi organizovaně chystali na budoucí útok. Raven šel dál krajinou a díval se na kopec kde byli vidět soraté. Najednou ho někdo popadl za plášť a stáhl jej do malé uličky mezi domky. Ravenovi to nepřišlo příliš šetrné, ale jelikož nevěděl kdo to je neřekl ani slovo. „Jestli teď půjdeš za Sidheag tak můžeš počítat s tím, že ona se už k boji nedostane a taky určitě víš, že ona bojuje ráda. Takže si pořádně rozmysli co uděláš.“ Neznámá osoba mu více přitáhla plášť. Raven na to neodpověděl nic, jenom zasténal bolestí, kterou ucítíl u krku. Pak se pokusil ohlédnout, ale příliš to nešlo plášť moc dřel. Viděl jenom kousek očí, zbytek byl schován pod šátkem. Oči patřily ženě stejně tak i hlas, který se snažil zoufale napodobovat mužský. „Pusť“ vykřikl Raven ze všech sil. „vždyť mě uškrtíš.“ to už se mu tak rázně říci nepodařilo. Osoba ho pustila a bez otálení se rozběhla uličkou mezi domky. Bylo vidět, že běhá velmi rychle. Raven se nepokusil běžet za ní, nýbrž se rozběhl k Mordagovi domů jak nejrychleji mu to jeho zbroj dovolila. V tom uslyšel troubení. Nevěděl co má dělat. Ale když se podíval na kopec kde byli soraté, tak mu to hned došlo. Nynní už soraté nebyli na kopci, ale valili se z kopce dolů. Všichni začali strategicky rozestavovat. Raven se postavil a postavil se tam kde ostatní. Osoba která se ho pokusila zastrašit, teď vše sledovala z poza domů. „Na to se nemohu dívat jak ho jenom rozdrtí!“ pomyslela si. „Vždyť teď ještě nic neumí.“ sundala si plášť a šátek. Rozpustila dlouhé vlasy a v tom si jí všiml Mordag. A uviděl i Ravena. „Ravene ty tu nemáš co dělat jenom by jsi tu umřel. Vidíš tu ženu? Běž a doveď jí do podzemí vchod znáš! A shovej se tam taky!“ řval Mordag. Raven poslechl a rozběhl se za ní, když byl u ní všiml si, že jí zná. „Ty jsi...“a napadlo ho jméno Sally. Začínalo ho děsit co všechno už si pamatuje „Na to není čas poběž rychle pryč.“řekla dívka. „Ne promiň ať už jsi kdokoli musím tě zavést do podzemí! Ale znám tě.“ „Jasně, že mě znáš. Řeknu ti pro tebe velmi důležitou věc, když mě necháš odejít.“ „Dobrá, ale budeš za sebe zodpovědná.“ „Ceana poslala na vaší vesnici Soraty. A mne musíš znát, ale nemůžu ti to říci. Jediné co ti řeknu je, že si nesmíš už na nic vzpomenout. A teď mě nech odejít.“ A dívka se rozběhla směrem k bitvě. V tom to Ravena napadlo. „Ne!!!!“. Vždyť to neumíš!“ A Ravenovi proběhly hlavou všechny vzpomínky, které mu pomohly si vzpomenout co má dělat. Běžel co nejrychleji mohl a velmi zkušeně začal rozkazovat Mordagovi. Ten usoudil, že mu bude věřit, protože nemá navýběr, stejně umře tak jako tak. Dělal vše co mu Raven řekl. I Sally pomáhala velmi zkušeně jenom jedinný člověk co tu chyběl byla Lola. Ale nakonec přiběhla a říkala, že čekala do poslední chvíle než přijde Raven. „Máme štěstí, že je tu málo soratů.“řekla Lola a pomáhala všem odrazit útok. Soraté jsou přeci jen myslející stvoření. Takže, když viděli, že je přesila odběhli zase zpátky odkud přišli.Mordag nemohl uvěřit svým očím, už počítal s tím, že je mrtvý. Lola z toho byla také trochu v šoku. Sally přiběhla k Ravenovi. „Nesmíš si už na nic vzpomenout jasný?! Jinak se s tebou můžeme rozloučit!“ Mordag se vše snažil pochopit. Lola si vzala Sally k sobě. „Hele nevím kdo jsi, ale jestli jsi přišla vyhrožovat tak nepočítej, že budeš žít.“ „Ne to ne. Pojď ještě od Ravena dál. Já jsem jeho sestra přišla jsem ho varovat. On se narodil po mně a u Ceany v rodině je zvykem, že vysloví přání a buďto se splní nebo ne. U mě se pokoušela udělat to samé jako Ravenovi. Ravena poslala do bitvy s tímto světem. Pak jeden voják dostal za ůkol ho pořádně silně Ravena praštit a nechat ho tam. No a až se probudí nic si nebude pamatovat, takže se tu spřátelí s lidmi dokud mu nebudou důvěřovat. Až se to stane tak si Raven na vše vzpomene a splní se Ceany přání.“ „A to přání je?“ „Raven tu všechny zničí teď je potřeba ho dostat co nejdále od tohoto světa pokud chcete žít. Až si vzpomene na poslední vzpomínku je konec.“ „To nezní lákavě. Ale vždyť je to takový chud... vlastně díky němu jsme zvládli Soraty. Jaká je jeho poslední vzpomínka?“ „No právě, to já nevím to se říká při přání.“ Mordag se zatím snažil dostat z Ravena co nejvíce, ale to nebylo snadné. Nevěděl, říkal, že za to může Sally. Nechali to být a šli spát, protože bylo už dosti pozdě.
Ráno se Raven probudil jako první. Nechal ostatní spát a šel se projít do nedalekého lesa. Když se vrátil bylo už dopoledne. „Ahoj Ravene jak ses vyspal?“ řekl Mordag. „Ahoj všichni, šlo to, ale měl jsem divné sny.“ Mordag se ohlédl na Sally. Ta jen pokrčila rameny. „Tak nám o tom můžeš říci jestli tě to trápí.“Mordag se snažil dostat z Ravena více informací. „No, víš já ani nevím co znamenají. Stojím v noci na louce osvětlené měsícem a někdo na mě volá. Předemnou stojí spousta lidí v černém oblečení, sedících na koních.“ Mordag si s ním o tom chvilku povídal, ale Sally přišla a odvedla Mordaga. „Já vím co je poslední vzpomínka!“ Mordag zůstal udiven, protože Sally říkala, že nic neví. „Víš Lir je teď hodně rád, že si nic nepamatuje proto je dobré, že jste mu dali nové jméno a naději na dobrou budoucnost. Když byl ještě u nás bylo mu davcet let a v tomto věku se rozhoduje jestli zvládne svoji budoucnost válečníka, nebo jestli bude dělat ševce, … když se rozhodlo, rozhodlo se naneštěstí v Ceany prospěch. Lir dostal armádu půlnočních jezdců, kteří vše ničí a nikoho nenechají naživu. To je Lirova poslední vzpomínka. Nesmí si vzpomenout, že má jezdce!“ Mordag se snažil pochopit co mu Sally právě řekla. „To myslíš vážně? Takže náš svět už zanedlouho nebude.“ „Nesmíte mu to ničím připomenout. Odvezte ho kam nejdál můžete. Protože on své armádě velil jen rok ještě mezi ně nepatří. Půlnoční jezdci jsou synové králů a všech výše postavených lidí. Objevují se v noci a nemáte jedinou šanci je zaslechnout. Koňská kopyta klapají tiše, že uslišíte hluk asi jako kdyby proletěla sova. Jezdce neuslyšíte nikdy, zůstávájí na koních. Jejich taktika je jednoduchá, nenechat poranit koně a ničit vše co jim příjde do cesty. Nenechávat svědky a nebrat zajatce.“ Jen co to Sally dořekla Mordag se rozběhl a řekl Sidheag ať připraví rychle povoz. Lola vyrazila jak nejrychleji mohla. „Co se děje Mordagu? „ „Pojď a poslouchej. Řeknu ti jenom to, že se ti hrozně omlouvám, ale tady zůstat nemůžeš. Ceana tě využila. Tím, že je tu Sally porušujeme první pravidlo a tím, že tě budeme muset odvést porušujeme páté pravidlo. U Oxalisise jsme také dlouho nebyly, ale on není důležitý.“ „Proč mě chcete odvést? A jak jsem zjistil Oxalisi tu není.“ „No páté pravidlo porušujeme, protože se s tebou ani se Sally nesmíme bavit. Nasedni.“ Nasedli do připraveného povozu s oslem. „Vážně se ti hrozně omlouvám, ale musíme tě zavést do vzdálení země kde nikdo nežije.“ „Tak, ale zadrž musím si jít pro svoji píšťalku!“ „Nevěděl jsem, že nějakou máš. Tak jdi honem.“Raven seskočil z povozu a zachvíli se vrátil s malou kamennou píšťalkou. Nasedli a jeli. Sidheag se bavila se Sally a když zjistila, že je to sestra vůdce půlnočních jezdců, přepadl ji vzetk a musela Sally odvest ke králi. Král rozhodl, že musí být Sally vyprovozena zpět do jejího světa. Když Sidheag odváděla Sally povídali si spolu. „Jak mě můžeš odvést zpátky tam, kde jsem riskovala život abych zachránila jiné?“ „Jednoduše půlnoční jezdci mi zabili bratra. A moc dobře vím, že jsi jim něco o nich neřekla. Vůdce je jenom na dva roky. Pak se stane jejich králem. To je první věc a druhá je, že nestárnou, ale nesmrtelní nejsou. Za třetí existuje jedna píšťalka, která souvisí s jezdci, ale nevím jak. Kdo je jejich vůdce?“ „No, víš, ….. je to …. Lir.“ „Kdo je Lir? Ale ať je to kdokoli bude jejich vůdcem, později králem a král jim zůstane dokud se za třicet let nenarodí další syn krále.“ „Lir je můj bratr. A je tady u vás. A...“ „Kdo je to dělej ať ho můžu zabít.“ „A je to …. Raven.“ Sidheag zůstala jako omráčená, když se rozkoukla zjistila, že včera jim tak dobře pomáhal, protože je vůdce. „Kde je teď?“ „Mordag ho veze co nejdál může.“ Mezitím dorazily Mordag a Lir na určené místo. „Promiň, ale tady musíš zůstat.“ „Když musím, tak si o mě nedělej starosti. Ahoj“ „Ahoj.“ A Mordag odjel. Raven strávil noc ve svitu měsíce mezi podivnými zvuky. „Proč mě tu jen chtějí nechat? Proč se mi zdá pořád jeden a ten samý sen? Proč se z té zatracené píšťaly ozívají nemelodické zvuky?“ Raven si přehrával všechny vzpomínky a najednou mu problesklo hlavou co se asi dělo než se dostal do Sorchy. Přemýšlel a zase usnul. Mordag za ranního svítání dorazil do vesnice, kde na něj čekala Sidheag a Sally. Ovšem Sally byla oblečená v tmavých věcech a se šátkem na bličeji. „Hotovo?“ „Ano je tam.“ „Mordagu přišla jsem s tebou rozloučit, vracím se zpět.“ „Proč?“ „Rozkázal to král.“
„Ale může tu přece zůstat v podzemí jí hledat nebudou.“ „Jo to ne, ale život v podzemí není život.“ řekla Sidheag. „Proč jsem jenom tak pitomá! Neměla jsem tě tam vůbec brát.“ Raven už dávno pochopil své sny. Nynní vzal píšťalku, kterou se začalo ozývat zvláštní zvuk jaký by píšťalka nikdy nevydala. Bylo to jako šumění větru. V tom se ozval hlas: „Jedeme k tobě náš králi.“ Ravena to neudivovalo, věděl, že co dělá je pro jeho svět správné. Ale nevěděl proč mu hlas říká králi, přece to ještě nejsou dva roky. Když dorazili setmělo se na celém světě. „Jsme tady králi.“ „Jezdci! Lir si vzpoměl. Musíme něco udělat!“ Sally Lolu vyvedla z omylu. „Teď se nedá udělat už nic. Mužeme si klidně sednout a čekat než jsem dorazí a vězte, že to bude brzo. Mužeme je čekat tak za pět minut.“ „To není možné s Ravenem jsem tam jel celý den. Ale jestli je to pravda pojďme všechny svolat do podzemí.“ „To nepomůže oni nás v podzemí uslyší a neodejdou dokud nám nedojdou potraviny a my neumřeme.“ „To neudělají.“ řekl Mordag a odběhl svolat lid aby se schoval do podzemí. „Ty se, ale ještě zachránit můžeš. Stejně musíš odejít.“ „Teď už ne, mohu se zachránit, ale vypadala bych jako zbabělec. Teď ti řeknu jednu věc. Stejně už nevyhrajeme. Patřila jsem mezi půlnoční jezdce. Ženy se u nás rodí málokdy. Dožívají se vysokého věku. Proto když se narodí žena musí jít za určitých podmínek mezi půlnoční jezdce. Bylo mi dovoleno to zkusit. Když se Lir narodil bylo mi dvacet pět let. Ale teď je Lirovi třicet. Teď by mi mělo být padesát pět a vypadám na to? Ne. Nestárnutí mi zůstalo od půnočních jezdců. Dokázala jsem se od nich dostat, ale tohohle jsem se nezbavila. Zůstávám tu.“ Všichni už byli v podzemí. „Už tam budeme králi.“ „To je dobře. Musíme tento svět vyhrát pro královnu naší země.“ Zašumělo listí a byli tam. Nikde nikdo všude mrtvo. „Jsou v pozemí musíme počkat.“ Čekali dlouho. „Čekali jsme asi čtyři dny už musí býti hladoví nic tam nemají. Jdu se tam podívat.“ „Buď opatrný pane.“ Lir otevřel tajný vchod a ven bez vybízení vylezlo několik lidí a za nimi další až nakonec všichni. „Pane prosím nechte nás jít.“ řekla Sally. „Přidám se k vám ,ale musíte je pustit.“ „Nenecháváme svědky a ty to moc dobře víš. Nesmějí zůstat. Ty jsi tu vítána.“ Mordag vše pozoroval a došlo mu po čtyřech dnech hladovění, že měla Sally už od začátku pravdu. Nejde s tím nic udělat a další šance nebude. Musí se navždy rozloučit s tímto světem a počítat, že už nikdy s nikým nepromluví. „Nastal váš čas.“ řekl Lir a pak vše utichlo. Nakonec jak to nebývá zvítězilo zlo nad dobrem.
(možná bude i pokračování.)