26.07.09 | čtenář Calwen | 2118 x | vypínač
Mé dlaně voní od vína,
co jsi z nich pil, tajně,
tak tajně, že sám zapomínáš.
Už uběhlo sto a pět let
a já se zase modlím pro hříchy.
Směju se na mladé vdovy,
ach, brzy budu jednou z nich.
Cožpak se, děvčátko, nenaučíš
dát a pak nechat být?
Nebe rozkvetlo a tolik mě láká.
Vyženu tě, ať už neslyším tvůj hrubý dech.
A budu nevinná, sobě se smát,
každý uvěří.
A když budu tě chtít zpátky?
Prohledám oblohu a prohledám déšť.
Přestávám se bát tmy, ale
stále mám strach z nocí.
les svoboda naděje zima marnost čas poezie ... smrt pocity sen temnota haiku pocit fantasy deprese voľný verš smutek noc jen tak hrůza emoce povídka touha antilistí bolest * vyznání horror erotika láska tma mládí beznaděj srdce realita sobota momentka žena strach .. vztahy město zklamání x vzpomínka život cesta horor přetvářka vztah osud podzim aa zoufalství krev . humor nenávist samota sex příroda
Nokturno je místem pro všechny milovníky fantasie, dobrého počtení a rozumné rozpravy.
©1999-2024 Skaven
komentářů: 14769
článků: 557
obrázků: 3653
dílek: 6445
autorů: 866