Nokturno.net / tvorba / dílko

SLUNCE ZAPADÁ,KRAJINA STÁRNE,
POTŮČEK SPANILÝ,VZDÁLENÝ NA MÍLY,
LESY JAKO PSI,JENŽ DYCHTÍ PO KRVI,
KDO JEN TADY,KDO JEN TU VLÁDNE?

ŽÁDNÍ ŽIVÝ,JEN MRTVÍ JSOU,
KREV JE JEJICH POTRAVOU,
OČI ZČERNALI JAKO DÉMANTY,
NEKONEČNÉ TO KARPATY.

SLYŠ KROKY,ŠLYŠ HLASY VZNEŠENÉ,
ONI SE PŘIBLÍŽÍ A PAK ZABIJÍ,
SLADKOU KREV S POVZDECHEM VYPIJÍ,
TOŤ CHOUTKY ŠLECHETNÉ.

DOTYKY TĚCH NETVORŮ,
JENŽ HROBY DOMOVEM SE JIM STALI,
ŽIVOT VE SMRTI SI ZVOLILI,
A VŠE ŽIVÉ NA ZEMI POBILI,

LÁSKA A POHLED NETVORA,
COŽ TO STOJÍ PŘED TEBOU ZA DÉMONA,
MYŠLENKY SNAD KRKOLOMNÉ,
UPŘÍMNÉ A PROSTÉ.

UPADÁŠ DO VĚČNÉHO SPÁNKU,
RAKEV SE TI STÁVÁ DOMOVEM,
ČERVI VŠUDE KOLEM HODUJÍ,
TO JEN TVÝ SVĚŘENCI S NETVORY BOJUJÍ.