Nokturno.net / tvorba / dílko

VÍTR BLOUDÍ V KONČINÁCH...JSI BIČOVÁN A KAMENOVÁN,
HLAS KŘEHKÝ,PŘENÁDHERNÝ ROJ VČEL RONÍ SE TI HLAVOU,
DŽBÁN,KTERÝ ŽIL BEZ KAPKY SLZ,DŽBÁN,KTERÝ TĚ MILOVAL,
KÁMEN,KTERÝ BUDE ŽÍT,KDYŽ S TEBE JEN KOSTI A PRACH ZBIDOU,
SOUČASNOST,CO SE V ZÁPĚTÍ V MINULOST ZMĚNÍ,
BUDOUCNOST,NEJISTÁ,SKRÝVÁ SE V KOMNATÁCH,

KDYŽ ROZEVŘEŠ DLAŇ,ZJEVÍ SE MOTÝL,TEĎ UVĚDOMUJEŠ SI,JAK UMÍ BÝTI ŽIVOT KRÁSNÝM.
POZORUJEŠ JEHO KŘÍDLA,OBDIVUJEŠ TO NÁDHERNÉ KOUZLO,DAROVAL
JSI JEDEN ŽIVOT,Z KTERÉHO VZNIKNE DALŠÍ EXISTENCE,RADUJEŠ SE ZE ŠTĚSTÍ DRUHÝCH,UVĚDOMUJEŠ SI,JAKOU NESMÍRNOU CENU MÁ ŽIVOT,
POLIBEK,JENŽ ZDÁ SE TI NEKONEČNÝM,TĚŽ JEDNOU ZKONČÍ,
ŽIJ A RADUJ SE Z LÁSKY DRUHÝCH,USMÍVEJ SE.

TY ŠEL JSI PASTVINAMI,HLE,STAŘEC ZASTÍNIL TVŮJ SVĚT.
CHCEŠ POMÁHAT DRUHÝM,ALE SOBĚ POMOCI NEDOKÁŽEŠ,
STAŘEC BÝTI MOUDRÝ,PRAVIL: KDO POMŮŽE OSTATNÍM,POMŮŽE I SOBĚ.
PRAVÉ PŘÁTELSTVÍ PŘEKONÁ I ČAS.

BLOUDÍŠ,OČI UZAVŘENY,VNÍMÁŠ RTY A CHÁPEŠ CITY,POMÁHÁŠ ROZUMEM,MILUJEŠ SRDCEM,JSI JEN ČLOVĚK,NEJSI NESMRTELNÝ.
ŽIJEŠ V JEDNOM TĚLE,V JEDNOM ČASE,V JEDINÉ NADĚJI,
JSI A ŽIJEŠ,JAKOBYS NEBYL A ZEMŘEL.
CHCEŠ ULETĚT,ALE NEMÁŠ KŘÍDLA.

DÍVÁŠ SE DO ZATRPKLÝCH ČASŮ,NEJTEMNĚJŠÍCH PŘEDSTAV,
TOUŽÍŠ PO ZÁZRAKU,PO SVĚTĚ BLESKŮ,KDE ČAS NENÍ PÁNEM,
MYSLÍŠ NA VĚCI,CO SE NEVRÁTÍ,NA LIDI,CO MAJÍ TĚ NAVŽDY V SRDCI,
TOPÍŠ SE V SLZÁCH,HYNEŠ,NECHCEŠ ŽÍT,VŠE,PRO CO JSI KDYSI ŽIL UŽ NEMÁŠ.

USEDÁŠ NA LOUKU,NA JEJÍŽ KRÁSU NENACHÁZÍŠ SLOV ,V RUCE NŮŽ,
OVOCE BYTÍ JE TAK HOŘKÉ,VŽDYŤ JEHO SLUPKA JAKO JED,
TVŮJ ZRAK UPŘEN NA STÉBLO PŠENICE,NEVIDÍŠ JAK ROSTE,ALE CÍTÍŠ JAK
DÝCHÁ.
HŘEJE TĚ JEJÍ PÍSEŇ,JEJÍ TOUHA ŽITÍ.
POZNAL JSI,ŽE I STÉBLO TRÁVY,KAŽDÁ VĚTVIČKA,KAŽDÝ STROM MÁ SVOU BUDOUCNOST,SVOU RODINU,I PŘÍRODA SNÍ SEN NOCI,JAKOBY UŽ NIKDY ROZBŘESK A JEN V OBJETÍ TEMNÉHO KRÁLE ŽILA SVŮJ VĚČNÝ SEN.