Nokturno.net / tvorba / dílko

Tatínek ( otcem Izabely byl král Filip IV Krásný, který udělal z Francie velmoc, avšak jeho rozhodnutí jí tahaly zpátky- veliká chyba byla vyvraždení templářú, kdy velmistr v plamenech uvrhl do kletby celý jeho rod- kletba postihla i Izabelu- málo štěstí a lásky v životě stejně asketické dcery svého otce bylo... ) :

Pamatuju si tě-
byl´s krásný a přísný...
Byl´s majestát,
vzešlý z krve Kapetú,
pak v Saint-Denis tě tvá druhá žena pojala-
Francouzská země...

Otče múj stydím se!
Byl´s jediný múj cnostný-
muž, vzor a stát...
A já krev tvou zředila s králem hlupákú...
Pak hříchy nevěst-kurev tvou dúvěru sklamala.
Tatínku prosím, již nekárej mně...
Dělám to vždy před spaním sama.

Jsem Francouzká vlčice,
dcera svého otce...
Hrdá skalní orlice,
žena s prsty kolem jílce meče,
který opřel se jí o hrdlo.

Manžel ( manželem Izabely byl Eduard II., anglický král- svou nádhernou ženu podváděl s muži, svému nejvlyvnějšímu milenci Hughovi Despencerovi věnoval její majetky, aby pak vybojovala trún pro svého mladého syna za pomoci svého jediného milence. Však krutost s jakou dal Eduarda zavraždiť děsila jí také- skonal přeražen rozžhaveným rohem otvorem, kterým jindy rozkoš přijímal ) :

Pamatuju si tě-
nádherný múj muži
se lvem v erbu...
Však zajícem v srdci.
Kruté měl´s oči,
když jsi mé šperky cpal do košil milencúm...

Však stejně stydím se,
má výhra mě souží.
Tvá smrt nebyla hodna pro největší sběrbu
i když to samé by mi udělali tvý milenci...
Ach, vlhnou mi oči.
Kdysi jsem tě milovala však zústal mi z tebe jen trún...
Teď na trúnu hanby sedím sama.

Jsem Francouzká vlčice,
dcera svého otce...
Hrdá skalní orlice,
žena s prsty kolem jílce meče,
který opřel se jí o hrdlo.

Milenec ( milencem Izabely byl lord Mortimer, uprchlík z Toweru, povstalec proti jejímu muži, ženatý muž, co jako jediný prolomil Izabelinu cnost- však jeho touha vládnout Anglii, překonala lásku k ní a dovedla ho pod katúv meč- Izabelin syn mu neodpustil vraždu otce ani nemanželské dítě, které jeho matka čekala, tak přinutil jí dívat se... ) :

Pamatuju si tě,
múj zachránče, má lásko...
My ženy štvance milujem
a tvá síla a čest mě oblouznila.
Světice padla
k nohám tvým.

Nenávidím tě,
hrál ´s s vysokou sázkou...
Nestačila ti já, to pro moc jsi zabíjel.
Já v hříchu jak suka ti dítě skoro porodila.
Ozdoba tvého ega co taky smilnila a kradla
tvé tělo, duši i tvúj stín.
Teď hladím si vlasy sama.

Jsem Francouzká vlčice,
dcera svého otce...
Hrdá skalní orlice,
žena s prsty kolem jílce meče,
který opřel se jí o hrdlo.
Živá přišla o hlavu, kdy kat seknul jinde...