Nokturno.net / tvorba / dílko

- Mončo.. kristepane, kdes byla tak dlouho.., mělas tu bejt o šestý.. né ? -
- Jo, měla.., ale když to auto projelo teprve teď.., hodinu sem musila čekat na chodníku.. - vysvětluje mi Monča.
- Sakra.. jaký auto..? na jakým chodníku..? - ptal sem se úplně zblblej.
- Copak si už nepamatuješ, bobku ? Dyťs mi to přikázal ty samotnej.., že mám na chodníku čekat, až pokud auto neprojede.. a ono opravdu doteď žádný nejelo... húúú.. - a Monča začala natahovat moldánky.
- Co brečíš..?.. tys to, jakože s tím autem, nepochopila ? -
- .. húúú.. -
- .. říkám ti.. sakra, přestaň brečet..! -
- .. húúú.. ! -
A takhlenc tato naše debata pokračovala hodinu, ale pak už sem se nasral.
- Mončo.. přestaň..! Dyť my sme mohli už hodinu šukat.. -
Sotva sem to řek, Monča se rozbrečela ještě víc.
- Opravdu..? .. už hodinu..? .. húúú... já kráva... -
- Ale noták.. když se pousiluješ, doženem zameškaný.. -
Monči se rozzářily očičky.
- .. tak jo, bobku.. ještě řekni honem nějaký číslo.. -
- .. milion.. - řek sem, netuše nic zlýho, - .. a k čemu ti bude ? -
- .. ty můj pitomečku.. teďka rozpočítám.. počkej, dozvíš se .. nahoře.. dole.. nahoře.. dole.. nahoře.. -
Vyšší moc mě najednou osvítila, pochopil sem, že Monča chce rozpočítat, jestli bude při šukání nahoře nebo dole..
- Mončo.. to chceš takhlenc rozpočítávat do rána..? - ozval sem se tiše se zoufalstvím v hlase,- ..sakra, dyť ti stačí vědět.. -
- .. neruš, ať se nespletu.. nahoře.. dole.. nahoře.. dole.. -
A Monča rozpočítávala.. a když přišlo ráno, nebylo ani nahoře, ani dole.. ale taky mojí vinou. Jenomže u tý mý blonďavý Monči by si ani pánbů nebyl jistej, kdy a co za pitomost z ní vypadne.