27.08.09 | čtenář Kostěj Bílý | 2446 x | vypínač
Až hlavu pozvednu,
do dáli vzhlédnu,
do očí oblohy,
ospalé ruce.
Až ruce pozvednu,
k obzoru vzlétnu
tam někam do dáli
za tebou slunce.
Až zemi pozvednu
pokrytou mrazem
pálivou nahotou
prostého bytí.
Pak možná pochopí,
že nemělo punce
dobrého člověka,
jen blázna
ke zbytí.
, linkuj! 
, jagg 
srdce podzim .. vztahy horror pocit krev nenávist bolest láska svoboda humor haiku antilistí noc smutek temnota hrůza tma poezie momentka ... beznaděj přetvářka les marnost zklamání povídka x realita zoufalství město cesta zima příroda * vzpomínka touha pocity aa čas sen . fantasy sobota naděje osud emoce vztah jen tak mládí samota deprese žena horor život voľný verš strach sex erotika vyznání smrt
Nokturno je místem pro všechny milovníky fantasie, dobrého počtení a rozumné rozpravy.
©1999-2026 Skaven
komentářů: 14784
článků: 557
obrázků: 3653
dílek: 6514
autorů: 867