27.08.09 | čtenář Kostěj Bílý | 2480 x | vypínač
Až hlavu pozvednu,
do dáli vzhlédnu,
do očí oblohy,
ospalé ruce.
Až ruce pozvednu,
k obzoru vzlétnu
tam někam do dáli
za tebou slunce.
Až zemi pozvednu
pokrytou mrazem
pálivou nahotou
prostého bytí.
Pak možná pochopí,
že nemělo punce
dobrého člověka,
jen blázna
ke zbytí.
, linkuj! 
, jagg 
voľný verš aa cesta smutek x fantasy zklamání noc horror vzpomínka osud život realita vztah naděje sobota vztahy deprese poezie . temnota .. přetvářka horor svoboda samota bolest touha hrůza láska vyznání nenávist podzim jen tak momentka les antilistí čas pocity haiku smrt zima pocit zoufalství mládí humor * ... erotika žena krev sen příroda město marnost srdce strach emoce povídka beznaděj sex tma
Nokturno je místem pro všechny milovníky fantasie, dobrého počtení a rozumné rozpravy.
©1999-2026 Skaven
komentářů: 14784
článků: 557
obrázků: 3653
dílek: 6518
autorů: 867