27.08.09 | čtenář Kostěj Bílý | 2508 x | vypínač
Až hlavu pozvednu,
do dáli vzhlédnu,
do očí oblohy,
ospalé ruce.
Až ruce pozvednu,
k obzoru vzlétnu
tam někam do dáli
za tebou slunce.
Až zemi pozvednu
pokrytou mrazem
pálivou nahotou
prostého bytí.
Pak možná pochopí,
že nemělo punce
dobrého člověka,
jen blázna
ke zbytí.
, linkuj! 
, jagg 
smutek momentka zima sex život smrt osud čas x vztah tma * . vztahy ... město les touha svoboda beznaděj pocit vyznání haiku aa krev naděje cesta humor antilistí zoufalství zklamání bolest sobota sen realita deprese samota erotika horor příroda fantasy nenávist mládí emoce marnost přetvářka podzim žena hrůza noc vzpomínka poezie horror srdce povídka strach temnota voľný verš .. láska jen tak pocity
Nokturno je místem pro všechny milovníky fantasie, dobrého počtení a rozumné rozpravy.
©1999-2026 Skaven
komentářů: 14788
článků: 557
obrázků: 3653
dílek: 6519
autorů: 867