27.08.09 | čtenář Kostěj Bílý | 2468 x | vypínač
Až hlavu pozvednu,
do dáli vzhlédnu,
do očí oblohy,
ospalé ruce.
Až ruce pozvednu,
k obzoru vzlétnu
tam někam do dáli
za tebou slunce.
Až zemi pozvednu
pokrytou mrazem
pálivou nahotou
prostého bytí.
Pak možná pochopí,
že nemělo punce
dobrého člověka,
jen blázna
ke zbytí.
, linkuj! 
, jagg 
podzim vzpomínka temnota mládí momentka pocity srdce realita * osud fantasy erotika smutek horor žena antilistí krev město zima příroda vyznání přetvářka bolest emoce poezie hrůza tma zoufalství voľný verš láska x povídka samota horror haiku les strach svoboda beznaděj cesta sobota touha . marnost život sex jen tak naděje ... čas deprese aa .. vztah sen smrt pocit noc vztahy zklamání nenávist humor
Nokturno je místem pro všechny milovníky fantasie, dobrého počtení a rozumné rozpravy.
©1999-2026 Skaven
komentářů: 14784
článků: 557
obrázků: 3653
dílek: 6516
autorů: 867