ikona.png, 0 kB Nokturno.net / tvorba / dílko

  

+ přidej: dílko | obrázek» přihlásit | zaregistruj se

Blonďavá Monča, já a indiáni

10.09.09 | Red Merlot, @, další tvorba | 1757 x | vypínač

Seděl sem před telkou a jelikož program byl naprd, znuděně sem se šťoural v nose. Monča do mne dloubla loktem:
- Hele bobku, koukám na tebe notnou chvíli.. čumíš do bedny a doluješ holuby..-
- A co mám dolovat.. zlato ? -
- Já jenom jestli tě to baví.. -
- ..sím tě, že se tak pitomě ptáš.. -
Zved sem se a šel si pro pívo. V kuchyni spokojeně nasávám, ale najednou Monča zječí.
- Bobku.. bobku.. poď sem honem.. -
Vřítím se do obejváku, jestli Monču někdo nevraždí když tak řve, ale ona sedí před bednou a vyvaluje oči.
- .. koukej bobku.. no to je tedy.. sakra, co je to za ptákovinu..?! -
Tydle její nesouvislý řeči obrátily mou pozornost na dění v telce, kde ňáká blondýna, vážící snad půldruhýho metráku, jako praštěná pobíhala v indiánským ohozu a pouštěla do eteru takový ty propagandistický ptákoviny o zachování prostředí a návratu nás Čechů ke zdravýmu životu. Co sou v tý Americe jeblý..?..říkám si,.. co se do nás Čechů serou..? .. ať se staraj o svý.. Indiánka.. a blond..
- Víš, Mončo, kdyby tam v Americe měli plzeňský a knedlovepřo.. nepindali by..- řek sem, čímž sem završil svůj myšlenkovej pochod.
- Ale prdlajs.. bobku.. dyť ona je Češka.. a zve nás, ať prej přijedem.. -
A sakra.. zápal, se kterým to Monča řekla, ve mně vyvolal obavu o klid svejch příštích dnů. A měl sem recht.
Z malýho nádražíčka sme se dle pokynů vydali do blízkejch kopců a po dvouhodinový chůzi sme dorazili do údolíčka, ve kterým ten zázrak, osada českejch indiánů, dlel. Tak vám povím, já měl chuť se otočit a prchat pryč, pokud byl ještě čas, ale Monča ne a mě vlekla za sebou jako čokla až k táboráku, kolem nějž sedělo tucet lidí, z nich osum už ožralejch jak se na indiány patří. Od nich se oddělila jedna postava a kráčela k nám. Byla to ta blonďavá Nšoči, ale tu se menovala, dle ní podaný informace, Vojetá Růža.
- Tak vítejte.. a co ste sebou přivezli..? - řekla.. a to bylo celý přivítání.
Když sme vysypali z dvou baťohů polívky v sáčku, konzervy s lečem a suchý fazole, Vojetá Růža na to kouká a praví:
- .. a takhlenc maso.. krkovičku, bůček nebo aspoň buřty.. ne..?-
Po naší záporný odpovědi smutně konstatovala:
- .. nic naplat.. podříznem tedy Ferdu.. -
Jak se ukázalo, Ferda byl hubenej vychytralej jezevčík a zřejmě už měl svý zkušenosti, neboť ikdyž sme ho honili po osadě a okolí snad hodinu, nedal se nám chytit. Vzniklej problém vyřešil indián ménem Malý Péro návrhem, že když už se nenažerem, tak ať se aspoň ožerem a že bude po ptákách. Zásoby alkoholu sou prej dostatečný. Tak sme si dali tři rundy a pak nastalo představování. Jakože mluvčí osady a menežer byla Vojetá Růža, její syn Pink Šourek dělal náčelníka, šéfem rady starších a náčelníkův fotr byl Chrastící Šourek, šamanem Kapající Nos, pak tady bylo ženský osazenstvo a to Líná Dita, Malá Pukše a Tenká Nudle. Všechno vesměs originelní ména. Jo, a ješte čtyřčlennej indiánskej potěr, kterýmu říkali prckové. Já dostal méno Big Bobek a Monča měla slyšet na méno Modro Vočko. Když sme zdolávali další rundu, Vojetá Růža pravila.
- Tak jak vidíte.. my sme tu jedna velká indiánská rodina, slušná.. vulgárně se nevyjadřujem, grupáče neprovozujem.., aby bylo kurva jasný, jo ?.. sou tu malý děti.. -
Pak na mne upřela zraky a pravila.
- Hele.. Big Bobku.. mám dotaz.. Tady Modro Vočko je tvoje skvav..? -
- A co to jako tá skvav má bejt..? - zeptal sem se, jelikož sem indiánskou mluvu neovládal.
- .. nó.. to jako když ji pícháš legálně, tak to je tvoje skvav.., jestli nelegálně, tak potom je to tvoje škeble.., sice tvoje, ale dle našeho řádu svobodní mužové kmene maj nárok si ji ulovit..-
Kapánek mi to nedocházelo, ale Monča v tom měla hnedle jasno, což sem si domyslil vida její rozzářený zraky.
- Hele.. a není to poněkud drsný..?.. jinýmu lézt do zelí..? Co na to Manitú..? -
- .. snad neseš prudérní, vole..?! Dyť bys měl taky nárok.. -
- .. jó ? .. já bych měl taky nárok..? A kolik jich je tu jakože volnejch..? -
- .. jedna..- a Vojetá Růža se uhodila v prsa, až zadunělo, - .. JÁ..-
Kolem jedný po půlnoci sem se vyplížil z indiánský osady a nechaje Monču jejímu osudu napospas, tryskem sem uháněl pryč. Byla tma tmoucí.. jako v prdeli..


 Přidat komentář 




› Online 14


O nokturnu

Nokturno je místem pro všechny milovníky fantasie, dobrého počtení a rozumné rozpravy.

©1999-2024 Skaven

Shrnutí

komentářů: 14769
článků: 557
obrázků: 3653
dílek: 6441
autorů: 866