ikona.png, 0 kB Nokturno.net / tvorba / dílko

  

+ přidej: dílko | obrázek» přihlásit | zaregistruj se

bahm

25.09.09 | čtenář syd, @ | 2240 x | vypínač

Následující povídka se nestahuje k historickým obrazům starověkého Říma.


Ponuře a neútulně působila olejové lampa na stole v zasedací místnosti senátorů. Fabius Maximus muž asi padesátiletý seděl s mrzutým výrazem ve tváři, a s dlaněmi zatnutými v pěst. Bylo takové ticho, že zdálky sem doznívaly hlasy bouřícího se lidu. Husté a dunivé basy mužských hlasů se mísily z vysokými až pištivými hlasy žen. Kdosi zabrečel to Aneus Takticus - slza se řinula po jeho staré tváři překonala i zarostlou bradu s šedivými vousy, a s plesknutím dopadla na stůl. Co je ti? Co by mrzí mě to co se děje venku před branami. Nemuselo k tomu dojít! Dnes ráno jsem zaslechl, že jeden muž snědl mrtvé dítě není co jíst. Fábie, co jsi chtěl ještě dodat? Fabius neříkal nic jen povolil zaťatou pěst, a s povzdychnutím dodal. ,,Nemusela vše odnést ta proklatá legie, kéž by jí nebylo! Kdyby ji nebylo všichni by už dávno zemřeli. Nemluv tak Anee! Avšak Aneus již nic nenamítal pouze se ohledl po holé stěně kde se v koutě schovával pavouk, který tam tiše budoval svou pavučinu. Nikdo nevěnoval pozornost tomu jak Aneus pozoroval se zaujetím pavoukovo počínání. Ve stínu v čele stolu seděl Quintus, nejváženější občan Říma, nebál se ničeho čeho se báli jeho druzi kýval na každou jejich větu, aniž by chápal o čem vlastně debatují. Muži z větší šlechty nemuseli být nějak obzvláště chytří stačilo, že měli takový obnos peněz, aby si mohli zaplatit místo v senátu. Podobně tomu bylo i u Quinta, který byl již natolik znuděný samotným vývojem debaty, a počal vrzat již tak povolenou židlí, že se to rozléhalo po celé místnosti. Znovu se vše ponořilo do naprostého ticha až na vrzání židle, a kapaní kapek ze stropu. Hrobové ticho rozrazilo až duté bouchání na dveře, a skřípění pantů. Ohlušující rány přicházející ze spodního patra budovy ovšem neovlivnili nikoho v místnosti. Nikoho ani když bylo slyšet kroky šourající se po schodech, a občasné zaklopýtnutí o kamenný schod. Noha jenž vydávala takové zvuky byla jistě poznamenána nějakým těžkým úrazem. Fabius Maximus seděl kameně, i když jasně slyšel, jak meč spadnul na zem a s neuvěřitelným lomozem se kutálel ze schodů zpět ke vchodovým dvéřím. Pajdavá noha znovu zakopla o veřeje dveří, a s námahou odkopla vše co jí stálo v cestě hliněnou amforu a nádobky položené na malém stolku. Aneus na všechny tyto události reagoval jen se slabým povzdechnutím. Očekával vše co mělo následovat veškerý rachot vnímal jako příchod nevyhnutelného osudu. Ve dveřích se objevila postava muže římského centuriona všichni přítomní ho znali osobně. Promluvil skrze pootevřená ústa - ,,Rarachus Quantilamus“. Quintus se zasmál tak, že pavouk se schoval zpět za ohbí záclony odkud vylézal pouze když všude panovalo naprosté ticho Řev byl tak ohlušující, že se odrážel od stěn místností. Centurio se posadil do kouta byl od hlavy až k patě pokryt bahnem, a seschlé kousky odpadávaly na zem kde se drolily a proměňovaly v prach. Z jeho tváře nebylo vidět nic jen bělmo očí. Vojenský jeho oděv byl značně poškozený bojem. Přilbu držel v pravé ruce, a z nohy se mu v řinula krev, která se mísila z bahnem. Kapky padající ze stropu mu dopadaly na jeho hlavu. Nereagoval na nic na jeho tváří bylo vidět naprosté vyčerpání a otupělost. Snad minutu tak seděl ta minuta se zdála býti celou věčností. Fabius Maximus se pohladil po temeni hlavy. ,,Nemuselo k tomu dojít“. Místnost ozářilo světlo, a paprsek světla si začal pohrávat se šedivou hlavou Anea. Dvacet senátorů tu sedělo mlčky, a v rohu seděl někdo o kom nikdo nevěděl, že tam je kromě Fabia. Centurio znovu pootevřel svá ústa, a pronesl jen ,,A nedáte si rakvičku“? Quiintus se znovu zasmál až se jeho židle rozlomila, a on spadl na chladivou zem.










 Přidat komentář 




› Online 20


O nokturnu

Nokturno je místem pro všechny milovníky fantasie, dobrého počtení a rozumné rozpravy.

©1999-2024 Skaven

Shrnutí

komentářů: 14769
článků: 557
obrázků: 3653
dílek: 6441
autorů: 866