ikona.png, 0 kB Nokturno.net / tvorba / dílko

  

+ přidej: dílko | obrázek» přihlásit | zaregistruj se

Pláž smrtky

08.10.09 | Marek Olbrecht, @, další tvorba | 2409 x | vypínač

Kator Beach je odlehlý kus pláže pod skalními útesy, z nichž vedou dolů kamenné schody.
Ikdyž je to tak zapomenutý kout země, Ti, kterí jej objevili, se sem rádi vracejí. Nebo odsud nikdy neodejdou...

Kelly Jamesonová ležela na pláži a užívala si sluneční záře, zatímco její přítel Jim Statford se procházel někde u blízkých skal. Už tam byl ale nějak dlouho. Po určité době se postavila a rozhlédla se.
"Jime?"
Bez odpovědi. Znovu. "Jime?"
Ticho. Náhle ji přepadla podivná úzkost, cítila se tak sama na dlouhé pláži. Slunce začínalo zapadat a na pláž začal padat soumrak. Stála dlouho na jednom místě, ani nevěděla, kolik času uplynulo, než si uvědomila svůj stav a začala balit věci do tašky.
Však ty příjdeš, pomyslela si. Když uvidíš, že odcházím, priběhneš jako jsi za mnou běhal v našich začátcích.
Nevěděla, co si má myslet, Jim již dlouho tohle nedělal, že by se před ní schovával, ze začátku ano, ale ted´ už dlouho ne. Změnil se, dospěl, staral se o ní, miloval jí a hodně jí pomáhal s prací, nebot´ byl inteligentní a věděl, jak náročná je její práce, tak se jí přiučil. Když vycházela nahoru po schodech ještě jednou pohlédla na pláž, na celou její délku.
Byla tak prázdná. Pomalu začala mít strach o svého milého. Zároveń začala litovat, že přistoupila na tento nápad, že sem jela, ale jak mohla vědět, že to takhle dopadne. Ale co jak dopadlo, napadlo ji. Jim určitě čeká u auta a přivítá jí s otevřenou náručí a bude se omlouvat, že ji vystrašil. Ano, ano, tak to bude.
Náhle zahlédla pohyb u skalisek, dole na pláži. "Jime?" zeptala se do větru, ale dostatečně hlasitě.
Další pohyb. "Jime?!"
Seběhla ke skaliskům, odhodila tašku a blížila se k místu, kde zahlédla pohyb.
Jak se blížila k hlavní skále, uviděla postavu. Zdála se jí rudá, trochu splývala s mizícím stínem skály.
Kelly se opět zeptala:"Jime?"
Ted´ už viděla postavu zřetelně. Rudý hábit s kosou v ruce. Pod kutnou nešla vidět tvář, jen černá tma. A to něco se k ní obrátilo a z oné temnoty místo obličeje uslyšela slova:"Já nejsem Jim!"
Kelly se obrátila k útěku, ale smrtka v rudé kutně jí brzy dohnala a odvlékla do skal, na místa, z nichž není úniku.

Ghoul Latimer byl již dlouhou dobu agentem tajné služby v Londýně.
Už asi dvacet let byl posílán na místa, kam jiní nechtěli, na nejnebezpečnější případy byl nasazován jedině on. Měl velkou důvěru od nadřízených, kterou, aniž by mu o ní šlo, nikdy nezklamal. Toho rána nalezl na stole spis o případech zmizení několika mladých na pláži Kator Beach v posledních týdnech. Na složce byl na papírku vzkaz od šéfa připnutý kancelářskou sponkou:

VYŘEŠ TO, JSEM NA DOVOLENÉ, ČAU

Latimer se usmál, zmuchlal vzkaz a vyhodil jej do koše.
"Užij si, Johne," poznamenal směrem ke vzkazu, usedl, nohy dal na stůl a začetl se do spisu.
"Takže Kator Beach," řekl si po chvíli. "Kdepak se nacházíš?"
Odložil spis a najel na internet.

16:30 hodin, Kator Beach
Ghoul Latimer seděl na skaliskách a malým dalekohledem sledoval pláž. Nic zvláštního se nedělo, dole bylo pusto a prázdno.
Přesto se tam vydal.
Sešel po kamenných schodech dolů na pláž a zamířil napravo, směrem od skalisek. Doufal, že najde stopy lidské činnosti, ale nenašel nic. Po chvíli chůze nebylo vidět, že by do těchto míst někdy v poslední době vkročila lidská noha. A vlny nebyly v poslední době tak velké, aby zahladily stopy. Vrátil se tedy ke schodům a vydal se ke skaliskum. Obešel je kolem dokola. Hledal vchod, úzkou štěrbinu, něco, kam mohli zmizet ti mladí lidé.
A našel.
Na kolmé straně k dlouhé skalní zdi, na druhé straně od moře, se nacházel vchod tak akorát pro dospělého člověka. Vešel dovnitř.
Rozsvítil si kapesní svítilnu a pomalu postupoval dopředu. Paprsek svítilny klouzal po vlhkých stěnách, z nichž kapala voda. Náhle zaslechl za sebou šelest. Prudce se otočil, ale nestihl to úplně, nebot´ jej někdo strčil zezadu přímo do velkého otvoru v zemi, připomínajícího studnu, na jejímž dně se nacházela těla zmizelých lidí.

Auto zaparkovali před značkou:KOUPÁNÍ NA VLASTNÍ NEBEZPEČÍ!, pod níž ještě bylo varování policie ohledně neobjasněných případů v posledních týdnech.
Jack a Priscilla Donatyovi byli novomanželé a na Kator Beach přijeli poprvé v životě. Chtěli zde strávit nekolik příjemných dní, sami, pod širým nebem.
"Nebojíš se toho, co se tam psalo?" zeptala se Priscilla.
"Neboj se, budeme opatrní," odvětil Jack a tím ji uklidnil.
Vzali si věci z auta, zamkli jej a vyrazili na pláž.
Sešli po kamenných schodech dolu a chvíli si užívali pohledu na mořské vlny.
"To je krása, vid´?" pronesl zasněně Jack.
"Ano, to je," uslyšel hlas vedle sebe. Ten ale nepatřil jeho žene...

Ghoul Latimer padal dolu, pravou rukou cítil vlhkou zed´ skály. Snažil se chytit něčeho, co by mu zachránilo život. Výčnělku, drsného povrchu, ikdyž ten ted´ nehrozil, prostě čehokoliv. A jak si přál, tak se stalo. Zachytil se o výčnělek. Držel se jednou rukou, druhou si dal kapesní svítilnu do úst a svítil do vrchu, na okraj jámy. Vzdálenost typoval tak na pět až deset metrů. To by šlo, pomyslel si. Podařilo se mu najít další výčnělky, po kterých se dostával pomalu nahoru. Když byl skoro nahoře, uslyšel výkřik z pláže.
Uklidnil se a pomalu vylezl zbytek. Když vstal na okraji jámy, vytáhl pistoli a mířil k východu.

Jack spatřil po své pravici, kde ještě před chvíli stála jeho žena, která nyní ležela na pláži mrtvá, postavu v rudém hábitu s kosou. Vykřikl. Zavrávoral dozadu, až málem upadl. "Kdo jste?Co chcete?Já nic nemám!"
"Umřeš," ozvalo se zpod kutny. Postava se pripravila ke smrtícímu úderu, zvedla kosu, na jejíž čepeli byla ješte krev jeho ženy a...
V téže chvíli se odkudsi ozval zvuk jakoby někde vybuchly tři ohńostroje. Ve skutečnosti to byly tři kulky z pistole Ghoula Latimera, které zasáhly smrtku do oblasti hrudníku a zahýbaly s ní pořádně. Pustila kosu, zapotácela se k moři a padla do vln, které ji promočily kapuci a omývaly krev tekoucí z jejího umírajícího těla.
Ghoul doběhl k muži, který objímal tělo své mrtvé ženy a plakal. Tady by byla všechna slova zbytečná, zamířil k autu, odkud zavolal policii.

Případ byl vyřešen.¨
Jack Donaty odjel, jeho žena Priscilla bude pohřbená příští úterý ve své rodné vesnici, ve skále se našla těla zmizelých, přežila jen jedna dívka, jistá Kelly Jamesonová, měla zlomeninu kýčle a otřes mozku, ale lékařům se podařilo jí stabilizovat a přežila.
Ghoul Latimer jí přinesl květiny do nemocnice.
"Kdo to vlastne byl?" ptala se jej.
"Byl to podivín z nedaleké vesnice, před časem zmizel, nikdo nevěděl kam. Už dřív měl sklony k násilnostem."
"Myslíte, že mě něco takového ještě potká?"
"Upřímně doufám, že se Vám budou tyto věci vyhýbat. Přeji Vám hodně štěstí do budoucna."
Vstal a odcházel. Těsně před dveřmi jej zastavila.
"Pane Latimere?"
"Ano?" Otáčí se k ní.
"Děkuji Vám."


 Přidat komentář 




› Online 3


O nokturnu

Nokturno je místem pro všechny milovníky fantasie, dobrého počtení a rozumné rozpravy.

©1999-2019 Skaven

Shrnutí

komentářů: 14751
článků: 557
obrázků: 3652
dílek: 6309
autorů: 860