Nokturno.net / tvorba / dílko

"Podívej se na ty dívky, Džíeli, co jim říkáš? Krásné, vid´? Jak běží tím horkým pískem do moře. Odku asi přišly?"
Podívám se na město za mými zády, skály a domy na nich.
"Odkud asi jsou? Z Mexico City? A kam asi vede jejich další cesta? Podle mě má každý svou životní cestu, jak ony, tak já. A vsadím se s Tebou o co chceš, že ani jedna z nich mě nebude na moji následovat, ani já je na jejich. Není to trochu smutné, co myslíš?"
Džíel:"Máš pravdu, ale to už tak bývá."
"Užívejme si toho pohledu na ně, je to nádhera, jak se paprsky slunce odrážejí od jejich kůže, jak se leskne. Jsme už dlouho sami, vid´? Též by se k nám mohla štěstěna obrátit v tomhle směru, co myslíš?"
Džíel:"Taky se dočkáme, na každého čeká štěstí."
"Ta jejich životodárná energie, to je co? Mám pocit, že nikdy nebudu mít takovou."
Džíel:""Co ty víš? Co není, může být. Skoro nic není nemožné."
"Máš pravdu.Jen jedno srdce na mě čeká, co kdyby to byla zrovna támhle ta blondýnka, ta s těmi vlnitými dlouhými vlasy, modrooká."
"Běž za ní a oslov jí."
"To ne, zatím ne. Víš, co mi připomíná?"
"Netuším."
"Ty blond vlasy jsou jako tento žlutý, čistý písek a její oči jsou jako nebe nad námi, čisté, bez mráčků."
"Nádherné přirovnání, jsi úplný umělec."
"Víš, jsem rád, že jsem Tě potkal, Džíeli. Jsi můj jediný kamarád, kterého mám, ikdyž nejsi skutečný, jsi hlas v mé hlavě, který mluví, když chci a mlčí, když chci. Můj imaginární přítel pro všechny časy, které nastanou. Možná taky někdy zmizíš z mého života, víš jak to je? Lidé přicházejí a odcházejí."
"Znám to. A taky Tě mám rád."
"Půjdeme do hotelu? Jsem přepálený. Možná je tam potkáme. Pak se pokusím jí oslovit."
"Jasně, bez problému.Pojd´me."