Nokturno.net / tvorba / dílko

Je to už mnoho let, ale vidím to jako by to bylo nedávno. Žil jsi s náma, veseli ses s náma a pak...

Jednoho rána jsi tu najednou nebyl.
Postel, ve které jsi spával, ve které jsi se smál, když jsme vtípkovali a hráli si jako malé děti, ve které jsi plakal, když odešla láska a zářil štěstím, když přišla nová., byla prázdná.
Byl jsi jedinečný, bráško můj, a já si od tété chvíle budu muset zvyknout na prázdnou postel, ze které neuslyším žádný náznak Tvé duše.
Byl jsi ten, kdo mi ukazovl mužský svět, říkal jsi mi, jací jste, jak na Vás, abych byla jednou št´astná.

Byl jsi mužem s velkým srdcem, který tu byl, když jsem potřebovala někoho blízkého, nikdy jsi neodešel v času mé nouze.
Byl jsi mým ochráncem v dětství i později jsi mě mstil, když mi někdo ublížil.
Byl jsi skvělý člověk, a já se divila, že nenalézáš štěstí na tomto světě.
Byl jsi samotář a já Ti mnohokrát říkala, že se ani neoženíš.
Věděla jsem, že jsi se narodil s tou duševní poruchou, která tě hodně omezovala, možná jsise někdy cítil míń, než Ti ostatní, ale nebyl jsi, byl jsi lepší, než polovina lidí, které jsem v životě potkala.
Včera po Tobě pátrali, byla tu policie, ptali se i mě, ale řekla jsem, že nevím.
Ale tuším, kde jsi.
Psal jsi krásné básně, ve kterých jsi vypisoval slova z Tvé krásné duše, a ve kterých jsi psal i o svých snech.
A ve Tvé poslední básní jsi napsal místo, kde bys chtěl žít.
A já dnes večer nasednu na vlak, abych ráno, když vlak bude mířit jarní, zelenou, rozkvétající přírodou, myslela na to, jak se asi máš, a v duši měla naději, že Tě ještě jednou v životě uvidím.
Snad jsi konečně št´astný, bráškomůj.
Snad žiješ v domě na vesnici, který sis vždycky přál.
Snad máš hodnou ženou, která tě miluje, jak nejvíc může.
Snad se po dvorku u Tvého domu prohání malé děti a hrajou si.
Snad se jedno směje Tvým úsměvem, který mě vždycky uklidnil,když mi nebylo dobře.
Snad už Tvá neklidná duše spočinula v náručí něhy.
Snad.