Nokturno.net / tvorba / dílko

Jen tak, na břehu řeky, sedím a dívám se do vody.
Jak je průzračná, jak teče, buduje si pomalu svou cestu, aniž by věděla, co jí dál čeká.
Má život, stejně jako skoro vše okolo.
Začíná u pramene, teče, žije, a končí u soutoku nebo v moři.
Kdoví, jestli zná smysl svého „žití“?
Poslední dobou hodně uvažuju o smyslu života.
Kdo jsme?
Proč tu jsme?
Je snad ten smysl ukrytý v poznávání dálek?
V lásce, o které se mluví, ale málokdo ji opravdu zažil?
Ve vášni, obrovské, ohnivé, s osobou z našich snů?
Nebo jen v čistém žití bez předsudků, beze strachu, které přináší nové a odnáší staré události?
Tady, na břehu řeky, jde vidět jeho blízký soutok s řekou, do které se vlévá.
Co když má toto místo hlubší význam?
Soutok dvou řek jako setkání dvou lidí.
Odjakživa se přece lidé hledají, aby nebyli sami.
Chtějí sdělit naslouchavým uším to, co ve světě viděli, slyšeli, co cítili a kde byli.
Ne pro závist, ne pro hmotné statky, ale jen z čisté podstaty.
Každý z nás je zde z nějakého důvodu.
Jeden má roznášet mezi nás dobro a dobrou náladu, druhý má víru v Boha a roznáší jeho učení a odkaz i do nejzapomenutelnějších vesniček na konci všech cest.
Velký dar získal člověk, kterému byl dán život.