25.10.09 | Marek Olbrecht, @, další tvorba | 2206 x | vypínač
Odešla jsi ráno.
Jsem opět sám v prázdném bytě, jak to bylo dřív.
Je tu jiný klid, než když jsi tu byla.
Necítím zde přítomnost života.
Proč jsi odešla?
Vždyt´ víš, že samota je pro mě ten nejhorší úděl.
Mám z ní strach.
Cítím se tak vzdálený od života, od bezpečí těch, kteří mi rozumí.
Jsem jako ztracený ve velkoměstě někde daleko.
Jakoby mě ted´ čekala dlouhá cesta domů, do normálního života.
Cesta s neznámým koncem.
Doufám, že se vrátím.
Doufám, že vše bude zase takové, jaké bývalo.
Doufám, že ten strach ze mě brzy zmizí.
Doufám.
, linkuj! 
, jagg 
temnota smutek noc haiku příroda smrt město horor krev čas mládí voľný verš les naděje humor . beznaděj pocit ... aa zoufalství žena realita osud fantasy hrůza srdce pocity svoboda jen tak zima poezie sex sobota antilistí momentka láska vyznání * vztahy emoce povídka vztah nenávist horror sen zklamání x marnost tma život vzpomínka podzim samota .. strach touha bolest deprese erotika cesta přetvářka
Nokturno je místem pro všechny milovníky fantasie, dobrého počtení a rozumné rozpravy.
©1999-2026 Skaven
komentářů: 14784
článků: 557
obrázků: 3653
dílek: 6516
autorů: 867