25.10.09 | Marek Olbrecht, @, další tvorba | 2182 x | vypínač
Odešla jsi ráno.
Jsem opět sám v prázdném bytě, jak to bylo dřív.
Je tu jiný klid, než když jsi tu byla.
Necítím zde přítomnost života.
Proč jsi odešla?
Vždyt´ víš, že samota je pro mě ten nejhorší úděl.
Mám z ní strach.
Cítím se tak vzdálený od života, od bezpečí těch, kteří mi rozumí.
Jsem jako ztracený ve velkoměstě někde daleko.
Jakoby mě ted´ čekala dlouhá cesta domů, do normálního života.
Cesta s neznámým koncem.
Doufám, že se vrátím.
Doufám, že vše bude zase takové, jaké bývalo.
Doufám, že ten strach ze mě brzy zmizí.
Doufám.
, linkuj! 
, jagg 
čas ... beznaděj srdce podzim zoufalství temnota . jen tak příroda mládí bolest samota * smrt realita aa naděje cesta momentka .. žena nenávist sobota les touha noc život voľný verš fantasy vztah deprese emoce horor antilistí svoboda vztahy sen strach haiku vzpomínka láska zklamání poezie horror x pocit erotika tma vyznání přetvářka povídka krev humor zima marnost sex hrůza osud pocity město smutek
Nokturno je místem pro všechny milovníky fantasie, dobrého počtení a rozumné rozpravy.
©1999-2026 Skaven
komentářů: 14784
článků: 557
obrázků: 3653
dílek: 6514
autorů: 867