Nokturno.net / tvorba / dílko

Jsi osamělé nádraží na konci koleje.
Přijedu za Tebou, taky jsem sám.
Popovídáme si, nasměje se, možná se i spřátelíme.
Jsme si podobní.
Ty jsi opuštěná budova, za níž nikdo nechodí, okolo které se jen prochází.
Já jsem osamělá duše, která se hledá v pustém osamělém světě.
Můžeme si navzájem pomoci, zkusit se pochopit, možná nalezneme novou cestu životem, nové poznání, nový rytmus.
Zastavím se krátce, ale i ta chvíle bude stačit na to, abychom si pověděli to, co bychom nikomu jinému na světě neřekli.