Nokturno.net / tvorba / dílko

Světla míří temnotou.
Blíží se z neznáma, mihnou se kolem a mizí dál.
Déšt´ smáčí mou tvář.
Jeho kapky přejedou po mé pokožce a pak padnou na zem.
Temnota je opět temnotou.
Je všude okolo.
Je tak krásná a neodolatelně podmanivá.
V dáli vidím světla lidské civilizace.
Vesničky, města.
Silnice k nim je osvětlená, mokrá a pozdravená stromy.
Listy na ní jsou jako dopisy, ve kterých jí oznamují, že pro ně nastal čas spánku.
Déšt´ sílí a já se stávám jeho součástí.
Temnota houstne a obemyká mě víc, než dřív.
Brzy mě pohltí.
I pro mě nastal čas spánku.