Nokturno.net / tvorba / dílko

Jako malej byl jsem tolik sám,
hráli čáru, i připojit sem se bál.
Tak jsem se ráno probouzel,
chtěl jsem mít šátek na uzel.
Jako v knížkách co četl jsem tisícrát...

Po škole domů, rovnou, to já vím,
trochu se toulám, jen se u lesa zastavím.
A od studánky kamenný
jdou kluci šortky zelený.
A hned mě zdraví a prej jak se mám....

Tak teď nevím co je to být sám,
z táborů, čeho bych se taky bál.
Dnes mám svý šortky zelený
na kroji téčko kalený.
Na šátku uzel, klidně uvážu si sám...