Nokturno.net / tvorba / dílko

Pondělí.Ráno.Slzy?Ne, to nedovolím.Únava?Ta ano.Kofeinové šílenství.Volám buňky imunitního systému.Kde jsou? Nejsou.Flákají se a sbírají po nedělní kocovině.Zvracím sama v sobě do kouta duše.V hlavě náhle jasně.Budu lampionem.Nábožně se poskládám do plné krásy.Zahořím.Jiskrou zažehnu destrukci.Vypustí mě.Poletím..krásná,něžná a oslepující.Sama pro sebe budu plát, hřát se a tát ve vesmíru.Samojediná.Tisíce očí budou sledovat můj zánik a přát si tužby svých srdcí.A já?Všechny je splním, pro tu chvíli.Budu všeobjímat svou bělostnou září tisíce ohňů.A tam...mezi hvězdami,v tu chvíli kdy umírají a vznikají nové světy...vyhořím.Duševně vyhořelá už z minulých životů, vyhořím fyzicky.A pakliže jste mě neviděli , přijdou jiné lampiony.