15.01.10 | Verba, @, další tvorba | 2228 x | vypínač
Až dojdu ke tvým dveřím,
pokleknu a zazvoním
Zeptáš se mě, jestli věřím,
přesně ti to nepovím
Jako by nebylo nic
bože, že by ses bála?
Divíš se, že vím víc,
si vlivná žena, jedna z mála
tak už se nemrač
a pusť mě dál
Já přecí vím kdo si zač,
si žena co bych si přál
Bože nevěříš,
ty ztrácíš víru?
Tak už me vpustíš,
do místa míru?
Bože jsi žena
a v ženy já věřím
Otevřeš mi,
až příjdu k tvým dveřím?
hrůza tma vyznání město touha krev sex zoufalství * realita naděje svoboda přetvářka marnost smutek vztah sobota bolest osud x poezie podzim les čas láska život aa vzpomínka mládí cesta erotika povídka .. sen . strach momentka horror voľný verš noc antilistí příroda srdce vztahy zklamání smrt beznaděj temnota deprese ... haiku emoce jen tak humor samota fantasy zima horor žena pocit pocity nenávist
Nokturno je místem pro všechny milovníky fantasie, dobrého počtení a rozumné rozpravy.
©1999-2024 Skaven
komentářů: 14769
článků: 557
obrázků: 3653
dílek: 6444
autorů: 866