Nokturno.net / tvorba / dílko

Sigurd

( První manžel burgundské princezny- miloval jinou ženu, však skrze magii získala ho Kriemhilda pro sebe... Jeho příběh zastínil ten její. )

Když prvně ho videla,

mé tělo schvátil žár..

Ach nejudatnější,

vítěz nad drakem

a nad mým srdcem...

Sigurde múj jediný...


Jest hříchem pro lásku zabít lásku?

Jest vrahem, ten kdo první padl?-

k tvým nohám múj drahý...


Ano, vím- já to právo neměla,

brát ti druhé srdce, její tvář...

Smazat obraz líbeznější,

city nahradit magickým znakem,

stát se z laně dravcem...

Byl´s múj jediný...


Jest hříchem protivit se bohúm?

Jest hříšníkem co trest prijmul pak rád?-

za pár okamžikú štěstí teď a tady...


Sigurde promiň,

nemělo se to stát!!!

Měla jsem chtít míň

a ty neměl sis mě brát...

Já nevěděla kolik to pak bude stát,

víc než tvúj poklad, víc než kdo kdy krad´...


Tebe mi zabili ...

Mí bratři- mí drazí,

mí nenáviděni- mí vrazi!!!


Atilla

( Druhý manžel Kriemhildy byl barbarem co dobyl svět, né však její srdce zatvrzelé... Vraždou jejích bratrú kvúli pokladu nibelungú přenesl jejich skázu i na sebe. Kriemhilda zabila dva své a Atillovi chlapečky a z lebek dětí mu udělala číše, pak upálila ho ve vlastní síni. Pomstu za svúj rod zaplatila draze. )

S tebou já lože sdílela,

však jen ty jsi chtíčem plál...

Múj nejukrutnější-

strestal´s tři zrádce,

sám stal ses jen zrádcem...

Attila- múj pán co měnil dějiny...


Byla naděje vyhrát tu sázku?

Nač uvadlý květ sis každou noc bral?

A pak zabil mé bratry- zabil ty vrahy...


Ano vím- nejspíš dobře´s udělal,

poklad nibelungú jest úmluv žhář

a podlehli i muži šlechetnější....

I ten co se utkal s drakem.

Však ty divochu byl jsi bláznem,

když zapoměls mé předky- pyšné hrdiny...


Promiňte koťátka, lze odolat vašim stonúm?

Jsem víc milující matka, nebo hrdá žena snad?

Šílená děvka jsem, že já zabila ty co byli pro mně drazí!


Dnes posledně se za tebe modlím.

Tvá síně Atillo bude tvúj obětní chrám!

Mé poklady jsi splodil,

teď chci ti je mrtvé k nohám dát!

Nyní múžeš se své otrokyni smát...

Však v poslední křeči jen mou nenávist budeš znát!


Pro tebe mě zradili...


Mí bratři- mí drazí,

mí nenáviděni- mí vrazi!!!


Jónakr

( Král co šílenou ženu zachránil před utonutím a pak ji miloval. Její rod a krev se však znovu ozvali... Jónakrovi porodila tři syny a dcerku, která umřela pod kopyty žárlivého starce, co nedopřál ji ani svému synovi. Kriemhilda opět šílená pomstou poslala své syny, aby sestru pomstili, však nedrželi se jejich rad a zemřeli také...)

Když já bolestí šílela,

tvúj mořský oř o mně stál...

Múj nejušlechtilejší-

Dal´s mi své srdce,

kéž mohla bych splatit srdcem...

Jónakr- on miloval mně jediný...


Jakpak jen mohl´s chtít mou lásku?

Víš jakou zrúdu jsi si vzal?

Dal´s mi úctu, trún a děti- múj drahý...


Ano, vím- osud vryl se mně do těla,

skrze mou krev dal našim dětem tvář

Dcerka má byla nejkrásnější

a v prachu pod kopyty byla její rakev.

A já vše viděla v pomstě po svém...

Pak přišla jsem i o syny.


V čí rudé krvi teď vlastně tonu?

Proč hry osudu chtěla jsem vždy hrát?

Když wyrd se točí stejně a na kolena mně vždy zrazí...


Ty múj choti patřil´s k moudrým

a přesto neskrotil jsi srdce plné černých vran...

Jako pramen jsi do mně proudil,

chtěl´s vymýt múj jed, mou ránu sát.

Však já byla tvúj midgardský jedovatý had!

Odpustí mi bohové někdy snad!


Jsem jako oni...

Mí bratři- mí drazí,

mí nenáviděni- mí vrazi!!!