ikona.png, 0 kB Nokturno.net / tvorba / dílko

  

+ přidej: dílko | obrázek» přihlásit | zaregistruj se

Zdušená věc

19.01.10 | Gorik, @, další tvorba | 2131 x | vypínač

Něco zdušeného se probralo k životu. Asi ani nechtěla, jenže cosi ji přimělo vzpomenout si. Na tu podmanivou sílu, která ji bez ustáni nutila k úsměvu, slzám i zmatku. To, co vždycky zabralo. Stačil závan větru, vůně, určitý pohyb času nebo světa. Přesné znamení, které ji vrhlo do víru událostí. Už je to tak dávno, skoro si nepamatuje na ten pocit. A z ničeho nic se to ukázalo znova.

Zklamalo ji, že je někde jinde. Neprožívá to tak, jak by chtěla, protože je v jiném světě. Nechce nic vysvětlovat, nad ničím přemýšlet, pouze se nechat unášet – hudbou, filmem, city. I když už jsou hodnou dobu na jiném místě možná v jiné realitě. Ne zemřelé ani vyschlé, pohybují se mimo ni.
Občas se přistihne při pohledu na nebe, chce létat. Stojí u okna a kouká se na tu výšku. Zachrání ji někdo, když udělá krok dopředu? Neuvědomí si, že umí vlastně létat? Chtěla by, ale zase jsou tu ty zábrany, nepoddá se pocitům v jiné realitě. Ví že by dopadla na tvrdou zem. Ale ty oblaka... myšlenka ji neopouští.

Kouká na ostří nože, stejně nevěří tomu, že by vykrvácela. Někdo by přišel, pomohl ji, jiný by odvrátil obličej a zavřel dveře. Nechal by z ní unikat život, je to její přání. Našel by se někdo takový? Asi ne, ale třeba by byla překvapena.
Ale co noční jízda autem? Sedí jako spolujezdec, za okénkem rychle utíká příroda, města, vesnice, uplynulý čas jejího života. V tomto případě by se nic nestalo, vždycky se to dá svést na opilého řidiče, nebo mikrospánek. Ale co kdyby přežila jenom ona? Povytahovala by mrtvá těla svých kamarádů a koukala by se na doutnající auto. Dokázala by s tímhle obrazem žít? Měla by ho tam vrytý nadosmrti. Ne, tohle nejsou zábrany, tohle je strach nad zmařením životů ostatních lidí, tohle by si na triko nevzala. Ale ve vzduchu je pořád ta otázka co kdyby?

Z prášků měla vždycky strach. Různobarevné oblázky, které nadělají paseku. Nerada zvrací, co kdyby se to náhodou nepovedlo. To riziko je tu vždycky. Zase ty zábrany. Pořád je v malé bublině ve své posteli a přemýšlí. Pocity se vracejí, bolest světa ji rozevírá staré rány, krvácí.

Tomuhle bohužel nikdo nezabrání ani fantazie ani realita. Něco zdušeného se sápe na povrch. Už to jednou dovolila, co by se stalo tentokrát? Neví, ani to nechce zkusit. Takže co zbývá? Nechat krvácet staré rány ji už nebaví. Zavře oči a doufá, že se probudí ve svém světě, ne ve světě svých pocitů a myšlenek. Nemá je ráda. Jsou moc ponuré, už nechce krvácet.


 Přidat komentář 




› Online 9


O nokturnu

Nokturno je místem pro všechny milovníky fantasie, dobrého počtení a rozumné rozpravy.

©1999-2024 Skaven

Shrnutí

komentářů: 14769
článků: 557
obrázků: 3653
dílek: 6441
autorů: 866