Nokturno.net / tvorba / dílko

Jede jezdec tmou….
Jede, jede za tebou!
Kde jsi svou paměť zanechal?
Kde ji schováváš?
Co s tím nyní naděláš,
když už jste na cestě zpět k výšinám?

Kůň cválá krajinou
a ty by jsi raději strachy,
běžel za jinou…
Přesto tato cesta,
je ta tvá!

Oheň plane ti ve tvářích
a v očích štípe dým!
Tak poraď mi Otče můj,
co s tím?

Dnes slunko svítilo,
tak vysoko.
A Já jsem nyni zahrabán,
přece tak hluboko
a zdá se mi,
že jsem tak sám!
Kde jsi?
Kde tě můj Otče,
jen mám?

Bělouš pádí skrze mraky,
k bílé bříze
a u dubu,
stojíš Ty,
s mečem k výšinám taseným!

Oko hledí…
Duha mostem pro štěstí,
u bohů nalezneme spasení,
ve smrti nepřátel svých.

Řeka času mocná paní,
nikdo nemá přední zastání.
Stařena ohne Tě jak proutek.
To slupka odpadla
a Stařena snědla Tě,
dobře jí tak.
Ty máš však nyní,
jiný rodu znak!

Rány do země kopyt Bělona, zní krajinou!
Kdo na něm cválá?
Kdo to meč svůj,
do výše na znamění pozvedá?
Kdo do sedel zve?
Kdo to je?

Jízda zbrocených koní,
to žijeme, jen pro ní!
Život pomsta má,
je Matkou mou
a Král vůdce země mé,
Otec můj!

Naše bude poslední slovo!
Dub stále,
v posvátnem háji,
na znamení stojí!
Krev jen dočasně teče,
to duch náš s Bohy,
nám zůstává!