Nokturno.net / tvorba / dílko

Máš každé ráno,
slastně vítězný výraz,
když se na mě dlouze,
po milování díváš.

Proč, tak zvlaštní pocit mám,
že před tebou,
své tajemství,
nikdy neschovám?

Když do ranních mlh,
do temnot lesů,
od tebe má překrásná milá odchazim.
Jistota se mnou není,
zda jsem u tebe tentokrát,
nebyl naposledy.

Přesto, každé tvé nové volání,
mě z náručí mé matky,
za tebou odvádí.

Stezka k tobě,
ať je, jak chce dlouhá,
není nic, co by nezdolala,
po tobě má touha.

A ty to víš...
Vždy, jsi tak natěšená
a přešťastná,
když mě ve svém náručí ulovíš.