Nokturno.net / tvorba / dílko

Hoj temné lesy!
Hoj krásko, kde jsi?

Kopce zelené,
mámení stoleté.
Ó ty spanilá,
co jsi mě,
svou láskou opila.

Ve viru vášně,
jeden jen žasne,
co všechno umíš,
jak mu vše,
před očima,
v šílenství touhy měníš.

Tak prosím,
odlož ten labutí háv,
co tak ráda nosíváš
a buď už semnou napořád.

U jezera při čekání,
zima ukrutná bývá,
kdejaká mrtvá,
se zalíbením,
se na mě,
z pod hladiny dívá!

Hřeješ více než oheň,
miluji tvůj vášně plamen
a nenavidim zimu,
co pak přichází,
když mi zase pryč odcházíš.

Pojď semnou, na cesty mé,
už nebuď jen tolik,
navštěvník žádaný.

Opravdu zle, se na mě díváš,
když jsem znovu neodbytný,
s nepochopenim,
mé ůmysly vnímáš.

A tak už jdi,
buď si ptákem,
třeba navždycky.
Jiná bude ráda
a bude více chtít,
než jen pouhou zabavou,
na pár nocí být.

Smutné oči, na mě neplatí,
mé srdce neni,
na lamání, jak chleba.

Takové trápení, mi není třeba....