Nokturno.net / tvorba / dílko

Krv na prstech
přikládám ke rtúm...
Z vlastních ran-
jsem dobodána.
Zase k čertu umírám!

Který to byl život?
Má smysl to počítat,
když my kočky to stejně neumíme?
Mňau- paní Freyjo, již mně dlouho zanedbáváš...

Na sešedlých místech
otírám se o nohy bardúm,
kterým trochu múzy dám-
kdysi stejná dáma.
Zase k čertu se zvedat sama mám!

Kdepak mám svou chtivost?
Ať si z ní múžu předčítat,
když my kočky z ní mlhu vykouzlíme...
Mňau- z mlhy mé srdce se znovu spřádáš...
( I když někdy bych radši místo tebe delší ocásek ... )