Nokturno.net / tvorba / dílko

Sedí muž pod menhirem
a nohy má zkrížené.
Přemýšlí nad osudem,
oči má zůžené.

Sedí a přemýšlí,
co jeho cesta cest,
po které se nechal vést,
se severnim větrem přináší.

Runy vržené,
runy za šera barvené,
září mezi menhiry.

Točí se svět,
jak kola fortuny.
Točí se tam a zpět,
co vidí teď,
neuvidí v jiný čas.

Za hromu, za deště,
stojí tam dál
a do dáli se usmívá.
Přívaly vod,
příjdou mu vhod,
smyjí z cesty,
jeho prach a pot.

A slunko pak
jeho chmury vysuší.

Sídlo má totiž v horách orel,
co slunce provází.
Čisto je z toho na duši...