05.02.10 | FreyIng, @, další tvorba | 2193 x | vypínač
Sedí muž pod menhirem
a nohy má zkrížené.
Přemýšlí nad osudem,
oči má zůžené.
Sedí a přemýšlí,
co jeho cesta cest,
po které se nechal vést,
se severnim větrem přináší.
Runy vržené,
runy za šera barvené,
září mezi menhiry.
Točí se svět,
jak kola fortuny.
Točí se tam a zpět,
co vidí teď,
neuvidí v jiný čas.
Za hromu, za deště,
stojí tam dál
a do dáli se usmívá.
Přívaly vod,
příjdou mu vhod,
smyjí z cesty,
jeho prach a pot.
A slunko pak
jeho chmury vysuší.
Sídlo má totiž v horách orel,
co slunce provází.
Čisto je z toho na duši...
naděje strach zklamání haiku láska vzpomínka pocity les čas .. voľný verš smutek povídka srdce vyznání noc jen tak sex zoufalství ... pocit horror x zima aa město erotika deprese příroda beznaděj realita . humor poezie emoce život antilistí marnost sen podzim momentka bolest temnota cesta touha horor přetvářka smrt osud vztahy vztah hrůza sobota tma nenávist krev žena mládí * svoboda samota fantasy
Nokturno je místem pro všechny milovníky fantasie, dobrého počtení a rozumné rozpravy.
©1999-2024 Skaven
komentářů: 14769
článků: 557
obrázků: 3653
dílek: 6441
autorů: 866