Nokturno.net / tvorba / dílko

Poslouchám rytmus
pulzujícího ohně,
kúže bubnú,
vlhké země,
radosti deště...

A omotávám si tvou mysl
o drobné bílé prsty
s tvými vlasy.
Již se mi nechce spát...
Měla bych tě varovat.

Milostný rámus
někdy zní temně,
ještě trochu (pr)ohnu
se než úpálíš mě ve tmě-
smíchem o tebe pak zlomím koště...

Tvá pohanská "otrokyně" má šestý smysl
a stáhne tě z rovné cesty
jen znaménkem krásy.
Když chce si z tvého srdce brát...
Uteč než ti začne rozum spalovat.