22.02.10 | FreyIng, @, další tvorba | 1652 x | vypínač
Padá vločka,
padá pomalu, vznáší se dlouze.
Schovávám v sobě vzpomínku,
jak krásné je létat ,
jak krásné je poddat se touze...
A šumení korun stromů vyslechnout,
když vyslechneš volání vrátit se,
za hranice, splněných snů, zpátky domů.
To jen se říkává,
že pod svícnem je tma,
není to však pravda,
když jsou dva.
Jeden malý, druhý větší,
přesto noc lásky, není o to delší.
Krásná jsou ranní svítání,
když láskou zní noční souznění.
To blázen jen sní, místo toho,
aby byl už dávno s ní - s ním....
bolest horror temnota ... láska fantasy humor noc cesta hrůza vzpomínka nenávist čas * naděje emoce vyznání touha tma deprese vztahy les vztah momentka x .. příroda strach zoufalství pocity realita zima jen tak mládí marnost voľný verš samota horor pocit smrt přetvářka život podzim sobota zklamání poezie erotika krev osud sex . beznaděj smutek povídka sen svoboda město žena antilistí aa srdce haiku
Nokturno je místem pro všechny milovníky fantasie, dobrého počtení a rozumné rozpravy.
©1999-2024 Skaven
komentářů: 14769
článků: 557
obrázků: 3653
dílek: 6445
autorů: 866