24.02.10 | čtenář Maura, @ | 2069 x | vypínač
.
Deštivý večer a chlad se protahuje dveřmi.
V oknech, naproti, se líbají milenci.
Ale ještě včera měla zatemněná okna.
A asi plakala.
To proto, že bylo léto a chodíval k ní muž.
V dlani drtil lahev a toužil za ni jít.
A přemýšlel, zda má či nemá otevřít dveře.
Vejít do podzimu..
Je třeba zateplit hnízdo, myslel si. Před zimou.
A díval se do okna, kde stála, sama.
Pod tíhou samoty a touhy šel ji obejmout.
Ona to čekala.
II.
Nad nimi, na té staré sedlové střeše, to vím,
z večera usedají bílí andělé.
Jako velcí bílí ptáci. Drží se za ruce.
Vír lásky ...
Pak složí křídla a opřou se o starý komín.
Nikdo mi neřekne, proč tak křehká krása
se smí smísit s černými sazemi. Jak u lidí.
Nic asi nezbývá...
Je deštivý večer – půl sedmé z podzimu.
vyznání povídka naděje tma * krev pocity sen smutek život .. zklamání realita marnost jen tak podzim horor horror vzpomínka město čas deprese x sex láska bolest aa svoboda zima nenávist samota fantasy strach sobota . příroda poezie haiku humor antilistí beznaděj hrůza momentka noc emoce voľný verš vztah touha zoufalství temnota les srdce mládí pocit osud smrt cesta přetvářka erotika vztahy ... žena
Nokturno je místem pro všechny milovníky fantasie, dobrého počtení a rozumné rozpravy.
©1999-2024 Skaven
komentářů: 14769
článků: 557
obrázků: 3653
dílek: 6441
autorů: 866