Nokturno.net / tvorba / dílko

Zmítaná zpráva ve větru hledaná.
Že Láska jěstě na Světě je
a ten kdo hledá, ji nalezne.

Však mnozí neveří
a do nebe se zlobou láteří,
že podvedeni jsou,
podivnou srdce hrou.

Tma a světla proužek,
naděje na lepší život
a kolem prstu zlatý kroužek.

Mé dny sečteny jsou,
vím, že již se krásné chvíle pro mne nenajdou.
Vše je davno pryč i ty má milá.
Bledá půlnoční paní,
nademnou zvítězila.
Tíha země mě tlačí,
obepíná mi hruď
a nademnou divný let křídel ptačích jest... buď jak buď.

Zima mi je,
když tvé ruce nemám kolem pasu.
V hlavě jen soužení a touhu,
slyšet znovu ozvěnu tvého hlasu.

Divně chutná dým,
když je človek sám.
Nenavidím navždy ty dálky,
co mi tě berou,
když zkrátil se mi dech.

Možná mužem jsem byl,
nyní jsem jen jeho stin - věr.

A sliby co jsem znal,
vítr někde ve větvich korun stromů
uschoval.

Naděje, že líp bude,
pozbyla svého lesku,
když vše se při pohledu zblízka zdá dál,
než by mohlo být bez stesku.

Jsem podveden?
Nebo mě šálí zrak?
Už síla má,
je jen pro odznak...

Divně teď krouží na obloze lásky pták
a nevím zda na znamení časů příštích,
nebo jen tak....