27.02.10 | FreyIng, @, další tvorba | 1674 x | vypínač
Když vítr skučí ve štěrbinách.
A mraky jsou jak divocí koně ženoucí se krajinou.
Mé srdce na Lásku vzpomíná.
Jak dokáže být Láska hřejivá.
Když ticho je k zalknutí.
A ani listí po cestách prašných nešumí.
Mé srdce po Lásce zatouží,
touhou co hranice nezná, co svět je světem
a jinou píseň touhy už zpívat neumí.
To pak se srdce rozběhne jak kůň splašený
a plamen z něj vyšlehne.
Svět roztočí se
a milá mi na blízku schází
plamen pak vše sežehá až z toho mrazí…
. fantasy povídka haiku žena pocity město horor * smutek voľný verš strach cesta deprese jen tak vztah vzpomínka horror les momentka erotika marnost sen bolest čas .. antilistí beznaděj realita svoboda přetvářka podzim tma láska mládí vztahy srdce vyznání život naděje samota ... zoufalství smrt zima krev pocit x zklamání sex příroda hrůza emoce nenávist sobota noc touha osud aa humor temnota poezie
Nokturno je místem pro všechny milovníky fantasie, dobrého počtení a rozumné rozpravy.
©1999-2024 Skaven
komentářů: 14769
článků: 557
obrázků: 3653
dílek: 6444
autorů: 866