Nokturno.net / tvorba / dílko

Když vítr skučí ve štěrbinách.
A mraky jsou jak divocí koně ženoucí se krajinou.
Mé srdce na Lásku vzpomíná.
Jak dokáže být Láska hřejivá.

Když ticho je k zalknutí.
A ani listí po cestách prašných nešumí.
Mé srdce po Lásce zatouží,
touhou co hranice nezná, co svět je světem
a jinou píseň touhy už zpívat neumí.

To pak se srdce rozběhne jak kůň splašený
a plamen z něj vyšlehne.
Svět roztočí se
a milá mi na blízku schází
plamen pak vše sežehá až z toho mrazí…