Nokturno.net / tvorba / dílko

V ztracené symfonii krácené o melodii vyrostla bílá růže. Co člověk zmůže? Spílá nad nedokonalostí, zlostí kosti láme. S bolestí zad se prokrade krámem a s pokladem rámem odejde.

To nejde. Sloučím-li chtění a nechtění, nic nezbude. Praštění mrazu nemění liché a sudé. Ploché tabulky skel, apel obálky bez adresáta. Dnes desátá káva jak horká láva leptá jícen. Jsem chycen v opěradle a povadle se bráním. Ke skráním sune se tma bez svící, vcucne do dna přes plící odpor hrnek i s uchem.

Mor. Bušíme hluchem.