16.03.10 | Ondra Vokál, @, další tvorba | 2209 x | vypínač
V ztracené symfonii krácené o melodii vyrostla bílá růže. Co člověk zmůže? Spílá nad nedokonalostí, zlostí kosti láme. S bolestí zad se prokrade krámem a s pokladem rámem odejde.
To nejde. Sloučím-li chtění a nechtění, nic nezbude. Praštění mrazu nemění liché a sudé. Ploché tabulky skel, apel obálky bez adresáta. Dnes desátá káva jak horká láva leptá jícen. Jsem chycen v opěradle a povadle se bráním. Ke skráním sune se tma bez svící, vcucne do dna přes plící odpor hrnek i s uchem.
Mor. Bušíme hluchem.
pocit horor poezie podzim touha život samota vztahy srdce zklamání haiku nenávist čas žena naděje zima cesta přetvářka hrůza sen jen tak osud les smutek voľný verš deprese pocity strach aa antilistí temnota noc x vyznání . vzpomínka horror bolest vztah příroda mládí smrt .. sex ... město realita láska * beznaděj emoce sobota tma marnost povídka humor momentka zoufalství krev erotika fantasy svoboda
Nokturno je místem pro všechny milovníky fantasie, dobrého počtení a rozumné rozpravy.
©1999-2024 Skaven
komentářů: 14769
článků: 557
obrázků: 3653
dílek: 6445
autorů: 866