Nokturno.net / tvorba / dílko

Po tom trapasu jsem ztratil schopnost střízlivýho uvažování a tak jsem se nadopoval rohypnolem, půllitrem vodky, sebral z dědovy stodoly provaz a šel do lesa s úmyslem oběsit se. Proč ? Protože Karin, ta kočka, kterou jsem spoznal a poprvý na prázdninách u dědy uviděl a do který jsem se zabouch, mě poslala do... Mne, úspěšnýho maturanta a nastávajícího vysokoškoláka... Ponížen a sebelítostí krokodílí slzy ronící jsem tedy kráčel do lesa. Vždyť ona ještě zjistí, jakýho fatálního omylu se dopustila... Takhle jsem sám sobě odvahu dodával a utvrzoval se v předsevzetí. Na kraji bukovýho lesa jsem přehodil provaz přes větev a začal vázat smyčku. Viděl jsem to v televizi, mně se to ale jaksi nedařilo. Znenadání se mi za zády ozval známej hlas.
- Ty osle.. blbče pitomá..., bláznivý houby si pojed ?! Sakra..., co to tady vyvádíš..?! Panaboha pokoušíš..?-
Byl to můj děda. A než jsem se stihl vzpamatovat, takový dvě mi ubalil, že jsem viděl snad všechny svatý.
-... už ať seš doma... mazej.! - dodal a tak mě kopl do zadku, že jsem dolu svahem upaloval, jako kdybych užil prohánědlo.
Na dvoře se mi udělalo špatně, a div jsem se nevyzvracel zpodoby, rohypnol i vodka šli ven. Když děda přišel domů, vše vyzvonil babičce, která nejprve začala bědovat, ale pak se smála, až se sběhly snad všechny báby z vesnice.
- No heleďmeho, kohoutka.., tak tobě je málo, že tě máma, táta... i tady my s dědou máme rádi..? Kvůli který si to zblbnul..? nebo je v tom něco jinýho ..? ženidlo se ti zapaluje.?- neomylně uhodila hřebík po hlavičce.
Zapírat bylo zbytečný, ale v urazený ješitnosti jsem sebe vymaloval jako oběť, na níž byla spáchána křivda. Babička pozorně poslouchala a nepřestávala udiveně kroutit hlavou.
- Tak rozumně, inteligentně vypadáš..., ale seš pitomej, vnoučku můj, jako dubovej špalek..., snad z toho ale vyrosteš...-
Takhle mně to babička od srdce a ryze, v lidovým dialektu vytmavila.
*
Od tý doby uplynula řada let, dostudoval jsem, ba otevřel i vlastní, soukromou psychiatrickou praxi ve snaze pomáhat takovejm cvokům, kteří by si svý komplexy a projevy dunivý puberty chtěli léčit podobně jako tehdy já.
A Karin? Dělá v týhle mý cvokárně sestřičku .. Jo, babičko, nejsem já až tak pitomej, jako ten bukovej špalek ... ledaže ...
Namluvit Karin, aby u mě přijala místo sestřičky, nebyl problém. Ten nastal, když jsem se osmělil a navrhl jí, aby se za mě provdala. Jako tehdy, před léty, i nyní mě poslala do ... A jako tehdy, i teď mě to vzalo.
Shodou náhod se stalo, že mě přišla navštívit babička. Vrazila bez zaklepání do ordinace, do ledničky strčila kachnu a láhev slivovice, prej aby se vychladila, taková je prej nejlepší, a pak mě začala zpovídat. Když byla polovina lahve prázdná, babička měla ve všem jasno.
- Sakra .. vnoučku můj .. stále seš pitomej jako ten bukovej špalek. Doufala sem, že když vyštuduješ, přijdeš k chochmesu .. Ale ty ..?! -
Darmo jsem já babičce kontroval, neuznala ani jedno mý zdůvodnění.
- Hele, vnoučku můj .. ty si myslíš, že ženská chce poslouchat nějaký ty učený ptákoviny..? Prd a bobek..! Potřebuje mužskýho, kterej ji řádně vytento, až ji oči navrch hlavy vylezou a vlasy se zježej .. zaměstná ji dětičkama a ne takovýmahle pitomostma .. -
A když se mi ještě přiznala, zřejmě pod vlivem dobrý slivovičky, jak to proběhlo mezi ní a dědou, uznal jsem, že na tom něco bude. A tak běh událostí dostal rychlej spád. Sotva babička za sebou zavřela dveře, pustil jsem se realizace podle babičkou načrtnutýho scénáře. Zavolal jsem Karin do ordinace, zamkl dveře, kalhoty šly dolů a sukně zas nahoru .. vše se dělo tvrdě a nekompromisně. A Karin ani nepípla. Během dalších dnů jsem se přesvědčil o tom, že to byla ta správná strategie. No a teď se věci mají tak, že mě Karin uhání, že kdy se vezmeme, protože se jí už začíná rýsovat bříško .. Jak se to říká? Moudrýmu stačí napovědět ... Ale kdesi v podvědomí mi však hlodá červ pochybnosti, zda takto dostat chlapa není právě strategie vlastní všem ženám ..