06.04.10 | Simona Peterkova, @, další tvorba | 2318 x | vypínač
Své city chtěla bych vykřičet do světa,
jsem větrná vichřice, jsem světová potopa.
Chtěla bych utéct a již nikdy neřešit otázky života,
jsem zničující slovo, jsem hnusná samota...
Potřebovala bych klid aspoň půl století,
jsem malý ptáček, jenž nikdy nevzletí.
Nechci už dokola omýlat ty stejné chyby,
jsem noc co končí tak brzy.
Musím si odpočinout, jsem strašně unavená,
jsem květina, jež sama uvadá...
Už opravdu nemohu vstát, už nemohu,
jsem vyprahlá poušť jenž potřebuje zoufale vodu...
Tak dej mi prosím pít...
fantasy cesta smrt touha * mládí poezie přetvářka aa .. jen tak čas láska žena noc svoboda humor zoufalství antilistí krev srdce realita sen haiku horror voľný verš horor město nenávist život temnota vyznání strach vztahy deprese bolest osud ... sex podzim beznaděj marnost zima . smutek sobota les vztah momentka naděje pocity zklamání povídka erotika x příroda hrůza samota pocit vzpomínka tma emoce
Nokturno je místem pro všechny milovníky fantasie, dobrého počtení a rozumné rozpravy.
©1999-2025 Skaven
komentářů: 14778
článků: 557
obrázků: 3653
dílek: 6469
autorů: 867