Nokturno.net / tvorba / dílko

Lidé v kostele ztichli a jejich pohledy se upřely na sivovlasého útlého muže, který pomalým krokem vystupoval na kazatelnu. Byl to jejich farář.
- Drazí bratři a sestry. Často jsme my všichni vystaveni těžkým zkouškám, v nichž potvrzujeme svůj charakter a víru v našeho Pána. Ano, není snadné zůstat čistý, když kráčíte blátem .. A nelze odsoudit nikoho jen proto, že si myslíme, že neobstál .. to nám nepřináleží ..-
Sivovlasý muž se na chvíli odmlčel a pohledem procházel po tvářích přítomných. Znal je, věděl o jejich dobrých i špatných stránkách, tajných přáních.
-.. zda se dopustil hříchu posoudí náš Pán, před tváří kterého náš zesnulý bratr Jan už stojí ..-
*
Pozice strážní čety byla pod silnou palbou ozbrojenců. Bylo slyšet charakteristický zvuk minometu při odpálení granátu, ale vzdálené detonace hovořily o nepřesné mušce útočníků. Jan se ponad barieru z pytlů naplněných pískem snažil získat přehled o situaci, zamířil dalekohled na hradbu pískovcových skal vzdálených necelých tisíc metrů. Nečekaně se mu v zorném poli zjevilo stádo koz a mladá dívka, zřejmě pastýřka. Byly celkem blízko. Vyskočil na pytle a křikem se je snažil odehnat. Najednou však spatřil v rukou dívky samopal a potom ucítil v podbřišku a v nohách prudkou bolest ...
*
- Byl jsem při tom, když našeho bratra Jana dovezli. V paměti mi utkvěly slzy jeho mámy Anny a ženy Marty .. když objímaly Jana, sedícího na invalidním vozíčku .. bez nohou .. - knězi se zlomil hlas, ale pokračoval, -.. Boží milost jim však dopřála zvítat se .. matce se vrátil syn, ženě muž a dětem otec .. Bože, buď pochváleno tvoje milosrdenství, se kterým jsi ráčil našemu bratru Janovi zachovat život .. Pomodleme se .. Otče náš, jenž jsi na nebesích ... --
Modlitbou se nesl Martin tichý pláč.
*
Jan se svalil mezi své spolubojovníky, z ran se mu proudem valila krev, zranění bylo vážné. Kterýsi z vojáků v záchvatu paniky přeskočil pytlovou barieru a s křikem se rozběhl pryč. Chvíli nato ho skolila další dávka ze samopalu. Měl štěstí, byl okamžitě mrtev, ale Jan ne. Krutá bolest ho zbavila vědomí ..
Když se probral, ležel v polní nemocnici. Zasténal, sucho v ústech mu nic víc nedovolilo.
- Háj..- přimluvila se mu mladá sestřička, -.. ty se už konečně probudit..?.. ja tebe slyšela sténat .. jak se ty mít? .. už okej ..? Ty o několik dní být zas chlap ..- žvatlala a utírala mu pot.
Chvíli hleděl do tváře, která se nad ním skláňala, zdála se mu andělská, ale pak se mu hlava svezla na rameno. Zaspal.
*
- .. dokud jsi byl tam, s mámou jsme se denně modlily .. jsem tak ráda, že jsi už doma.. - už kdoví pokolikáté to Marta opakovala a hladila něžně Jana po tváři, -..všechno bude zas jako předtím.. -
Odběhla do koupelny, otevřela baterii a když voda začala pomalým proudem naplňovat vanu, vrátila se do pokoje k Janovi.
-.. všechno bude zas jako předtím .. - zopakovala.
- Nebude .. Marto, co jsi slepá?! Nevidíš, co ze mě zbylo?! -
Strhl ze sebe deku. Marta fascinovaně hleděla na pahýly, které Janovi zůstaly po amputaci nohou a na zjizvený klín, kde chyběl penis. Roztřásly se jí kolena, sehla se a začala zvracet.
- Nikdy, Marto, už nikdy to nebude tak, jako předtím ..-
*
-.. na věky věků .. amen. -
Kněz skončil modlitbu a přistoupil k rakvi s Janovy ostatky.
- Teď tu ležíš .. sám .. po statečném boji o život, který ti Boží milosrdenství ráčilo uchovat, aby jsi se mohl vrátit k těm, kteří tě milují. Aby jsi se s nimi mohl potěšit .. a pak rozloučit, protože Hospodin se tě ve své lásce rozhodl zavolat k sobě a ukončit tak tvoje utrpení ..-
Udělal palcem Janovi na čele křížek a obrátil se k přítomným.
- Mými ústy se bratr Jan loučí se svou maželkou .. Marto, drahá moje, toužil jsem s tebou prožít léta svého života ve štěstí a lásce, požehnané naším Pánem ...-
*
Polní nemocnice byla přeplněna raněnými. Janova zranění se hojila pomalu, vysoká horečka v důsledku sepse neustupovala ani po silných dávkách antibiotik a krutou bolest nedokázaly utišit ani sedativa, ani morfium. Po mnoha dnech kritický stav pominul, nikoli však psychická trauma z prožitého. Hrůza zážitků se na něj svalila, nedovolila mu spát a uvrhla jej do náruče alkoholu a drog. Během dlouhých bezesných nocí proklínal chvíli, kdy se dal namluvit na účast v misi, kdy kouzlo peněz znásilnilo apel desatera - nezabiješ - umlčelo vnitřní hlas navádějící ke křesťanské lásce k bližnímu, proklel sebe za to, že podlehl pokušení ďábla a zabíjel, proklel i Boha za to, že dovolil toliké zabíjení, vraždění mužů, žen i dětí za to, že bránili sebe i svou zemi ...
*
Uplynul měsíc ode dne Janova návratu. Marta spěchala domů z práce, ale netěšila se na setkání s Janem. Jeho nestřídmé a neustálé pití alkoholu se jí protivilo. Zpočátku mu věřila, že alkoholem zahání bolest, nyní však byla na pochybách. Když vstoupila do domu, našla Jana ležet u dveří na zemi, opilého do bezvědomí. Probral se až večer.
- Odpusť mi to, Marto ..- řekl jí, když mu přinesla teplou polévku.
Marta mlčela, čekala, co jí ještě řekne.
-.. již více nebudu pít ..-
Martě stékaly slzy po tváři, ani je neutírala, pouze si položila hlavu na Janovo rameno a objala ho. Když odcházela do svého pokoje, spal. Ráno uvařila kávu a vajíčka a nesla mu je do postele. Tam ho našla .. mrtvého, s hlavou v mikrotenovém sáčku ..
*
Kněz seděl potmě v pokoji a modlil se. Pak si sedl k televizoru a chvíli zamyšleně sledoval zprávy. Najednou zazvonil telefon. Zvedl sluchátko a zaposlouchat se do hlasu volajícího, pouze občas ho přerušil svými krátkými odpověďmi.
- Ano .. poslouchám .. na věky, vaše excelence .. ano, dnes byl pohřben .. ano excelence, je mi znám postoj naší církve k sebevrahům .. ne, v tomto případě o tom nemůže být ani řeči .. ne, jsem věrný služebník Pána a církve svaté .. děkuji za důvěru, excelence .. také s vámi ... amen.-
Lhal jsem, pomyslel si kněz, snad mi to Pán promine ..